Výprava do Languedocu a Roussillonu, do centra Katarské historie, na území krásných hradů, příběhů a mnoha tajemných pověstí.
Letošní letní dovolenou se náš Slivenecký Klan rozhodl strávit úplně jinak než kdykoli doposud. A sice, cestováním karavanem po Francii resp. po Lagedoku po místních Katarských památkách, známých i méně známých! Já jsem nikdy karavan (rozuměj obytný vůz) neřídil, dokonce jsem nikdy nebyl ani v kempu..:)) tedy úplně nová věc…
Tedy přípravy na tuto dovolenou začaly již v lednu, kdy jsme začali shánět přiměřený obytný vůz.. Bylo to dost těžký. Ale nakonec vše dobře dopadlo a v únoru jsme pronajali krásný karavan v Ústí nad Labem.
Samotná dovolená začala převzetím karavanu dne 28.7.v Ústí. Bylo to trochu těžší neb den před tím jsme celý klan byli na koncertu Duran Duran a trochu více popíjeli (tedy já a Vojta..:)) a tedy mnoho informací co na mne vychrlil majitel karavanu se mi dost těžko vstřebávalo. A už tehdy jsem si říkal, že určitě něco zapomenu, zničím atd..a že to bude dost těžký. A taky cestou do Prahy jsem si uvědomil, že řídit toto auto nebude tak úplně lehké. Ale první cesta dopadla dobře a už jsem parkoval doma ve Slivenci.
Ihned nastalo plnění auta vším potřebným proviantem a vším dalším potřebným na 14 denní výpravu.
Na cestu jsme vyrazili 29.7. ve složení – vedoucí výpravy Zdeněk, členové Zdenička, Martin a Waldík. Plán byl vyrazit 12h.., ale vyrazili jsme ve 14.30 což mne nepřidalo k mým pocuchaným nervům (kdo mne zná ví o čem mluvím…:)). Navíc po 3 km cesty říkám „..máte všichni pas, je to potřeba, jedeme do Andory a ta není členem EU…“ Zdena se začíná prohrabovat ve své příruční kabele, další 3km cesty a oznamuje, že pas nemá!!! Dostávám lehký záchvat!!! Otáčím náš malý náklaďák a vracím se domů na Slivenec pro pas!! Mé nervy jsou již na úplném kraji prasknutí..nemluvím jen upouštím páru..! Zdena jde domů hledat pas.. Nachází. Můžeme zase vyrazit na dalekou cestu.
Pak cesta probíhala již celkem v pohodě bez problémů. Auto je opravdu těžké, po naložení spousty jídla a neuvěřitelného množství Zdenina oblečení a bot…začínám mít pocit, že řídím náklaďák. Ale pomalu jsem si na to zvykal
První den dojedeme až do Švýcarska. Najdeme si pěkné odpočívadlo a zde strávíme první noc v našem pojízdném domově.
Ráno, naše první snídaně. Zdenička nám připraví bezva snídani. Již v klidu a v pohodě se najíme projdeme se s Waldíkem a pomalu vyrážíme dále. Walda byl nejprve velmi nervózní, že mu ujíždí celý dům i s kutlochem a nevidí ven z okýnka, jak je zvyklý z kufru passata, ale pomalu si také zvyknul a našel si místo pod stolem kde se asi cítil nejvíce v bezpečí a cestování se mu začalo také evidentně líbit.
Náš první cíl Pont du Gard. Městečko u této starověké památky se jmenuje Remoulins a zde byl i kemp kam jsme směřovali. Měli jsme adresu kempu, ale navigace nás vedla jinam. A jak tak koukáme po cedulích tak Martin říká „…tady je legrační kemp, jmenuje se ‚La Šousta‘…“ a my na to se Zdenou „…kde to vidíš?.. tam jedeme, to je náš kemp..“. No on se opravdu tak jmenoval, s trochu jiným kontextem než to presentoval Martin. Kemp jsme tedy našli a byl opravdu krásný. Uprostřed borového lesa, u řeky se vším vybavením. Našli jsme si místo v polostínu blizoučko u řeky. Opravdu moc hezký místo. Hned po napojení našeho „domu“ na elektriku a další úkony spojené s kempováním, jsme vyrazili s Waldíkem a Martinem k řece. Bylo to super! Čistá řeka, teplá voda. Walda hned vynadal dvěma již koupajícím se psům, že teď je to tady jeho a že se teď tady bude koupat on. Bylo to bezva osvěžení! Hrozně jsme se s Martinem vyřádili, Walda nás tahal z vody a byla to opravdu velká legrace!
V kempu jsme strávili 3 dny. Během této zastávky jsme navštívili již zmíněny Pont du Gard pak také Avignon, Chateuneuf-du-Pape, Aigues-Mortes a Nimes
___________________________________________________________________________________
Pont du Gard – oficiální informace
Pont du Gard (česky též Gardský most) je akvadukt ve Francii, který byl postaven za dob Starověkého Říma. Je 49 metrů vysoký a až 275 metrů dlouhý. Skládá se ze tří na sobě stojících arkád a byl postaven proto, aby přiváděl vodu do města Nîmes. Pro svou mimořádnou hodnotu byl v roce 1985 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.
Pont du Gard (neboli most přes řeku Gard) je mistrovské dílo římského stavitelství. Postaven byl patrně roku 19 př. n. l. za dob císaře Augusta. Ve století devátém přestal být používán. V 18. století byla vybudována cesta vedoucí po nejnižší řadě oblouků. V 19. století byl výrazně rekonstruován.
Popis Mostu
Most je součástí akvaduktu, který přiváděl vodu z pramenů řeky Eure u obce Ùzes do Nîmes. Je vysoký 49 m a skládá se ze tří pater:
• Dolní patro: 6 oblouků, 142 m dlouhé, 6 m široké, 22 m vysoké
• Střední patro: 11 oblouků, 242 m dlouhé, 4 m široké, 20 m vysoké
• Nejvyšší patro: 35 oblouků, 275 m dlouhé, 3 m široké, 7 m vysoké
V nejvyšším patře je veden starý vodovod, který je vysoký 1,8 m a široký 1,2 m se spádem 0,4 procenta a kryjí jej kamenné desky, které zabraňovaly spadu nečistot do vody.
Ve spodním a středním patře se nacházejí arkády postavené ze 61 kvádrů, které váží až 6 tun. Pilíře středního patra jsou postaveny přesně nad pilíři nejnižšího patra. Tím se zabránilo nadměrnému zatížení spodních oblouků. Od středu směrem ke břehu se rozpětí pilířů zmenšuje.
Vzdálenost mezi konečnými body tohoto kanálu činila 50 kilometrů. Spád celého kanálu je 15 metrů. Z toho vyplývá, že průměrný spád vody na jednom kilometru kanálu se pohyboval okolo pouhých třiceti centimetrů. Po výstavbě kanálu přiteklo do města za den asi 20 000 m3 vody, což bylo dostatek pro potřeby římského města. Celý akvadukt je postaven bez užití malty.
___________________________________________________________________________________
My jsme na Pont du Gard zažili vojenskou přehlídku a výměnu vojenských velitelů. Bylo to velmi pěkné! Francoužští oficíři zpívali, pochodovali..monumentální! Nadšený byl Walda, který se chtěl s každým vítat. Měl jsem ho co držet. Prohlídka římského akvaduktu byla také velmi pěkná.
¨
Návštěva Avignonu začala tím, že jsme neměli kde zaparkovat náš „náklaďák“. Což se poté během naší výpravy opakovalo často…:(. Nakonec se nám podařilo zaparkovat a vyrazili jsme do centra města k papežskému paláci.
Ovšem nejdříve jsme se museli posilnit v místní restauraci velmi dobrým jídlem a Zdenička růžovým vínem (mj. to pila stále..asi aby na dálku udělal radost Šárce a jejímu klanu neb ta nepije nic jiného..:).
Následně jsme prošli celý historický Avignon. Je to moc krásné město a papežský palác s katedrálou je úžasný. V sakristii katedrály jsme potkali polskou jeptišku, popovídali jsme si s ní česko-polsky … milé setkání. Velmi hezké je centrální náměstí s mnoha kavárničkami a nádherným kolotočem z 18 století, které je restaurovaný a plně funkční. Na závěr jsme nemohli vynechat proslulý Avignonský most!
__________________________________________________________________________________
Avignon – oficiální informace
Jedno z nejvíce fascinujících a historicky nejcennějších měst jižní Francie, také často nazýváno městem Papežů. Celé město obepínají masivní hradby ze 14. st., nejznámější částí je bezesporu most St. Bénezet, známý také jako Avignonský most, jehož čtyři dochované oblouky z původních dvaadvaceti končí v půli řeky Rhôny. Také se zde nachází gotický Papežský palác, obehnaný hradbami, které nechal papež postavit v letech 1335-1364.V sousedství stojí katedrála Notre Dame des Doms. Ve městě je více než 13 kostelů a kláštery St. Louis a St. Martial.Za návštěvu určitě stojí městečko na druhém břehu Rhony – Villeneuve-les-Avignon, které je díky svému slavnému sousedovi často opomíjeno. V minulosti sloužilo jako předměstí Avignonu a papež Inocent VI. zde založil velký klášter. V době festivalu se v jeho ulicích koná mnoho představení. Výraznou dominantou města je pevnost St. André. Nenajdete zde jediný stánek se suvenýry či odpadkový koš, pouze polorozbořené domky, budovu bývalého opatství, kapličky a zahrady. Proto je toto místo velice oblíbené u umělců a fotografů.
__________________________________________________________________________________
Když jsme se vraceli z Avignonu do naší „La Šousty“ tak jsme ještě museli navštívit městečko Chateuneuf-du-Pape, kde dle průvodce je krásný zámek. Na místě jsme zjistili, že městečko je hezké, plné vinných sklípků nabízejících degustace. Na kopci místo zámku stála jen jeho zřícenina. Vyjeli jsme až tam. Byl odtud krásný výhled do kraje. Ovšem foukal zde opravdu silný vítr. Tak jsme si vše v rychlosti prohlédli a uháněli jsme do našeho domečku v čele s Waldou.
Další den jsme se vydali do Nimes. Zde se nachází úžasný římský amfiteatr. Opět nás čekal velký problém s parkováním..!! Dokonce jsem zajel do slepé ulice a velmi těžko jsem se otáčel a pak se vracel v protisměru = byl to velký adrenalin.. Francouzi na nás něco pokřikovali, naštěstí nerozumíme. Ovšem prohlídka amfiteatru nemilé přivítání nimských občanů vše vynahradila. Je to jeden z nejzachovalejších amfiteátrů,.co kdy Římané postavili, dodnes se zde pořádají koncerty.
Jinak v ten den bylo dost teplo, tak jsme po prohlídce poseděli v krásné kavárně, dali si zmrzlinu a vodu a rychle jsme se vraceli do našeho klimatizovaného domečku na kolečkách.
__________________________________________________________________________________
Nimes – oficiální informace
Toto město je v myslích všech francouzů nerozlučně spjato s výrobou džínoviny a římskými památkami. Textilní průmysl se zde nejvíce rozvíjel na počátku 19.st., kdy se začal vyrábět pod obchodní značkou DENIM (de Nimes) a vyvážet do USA. Tato bývalá křižovatka středověkého města je nejznámější svými římskými památkami. K největším skvostům patří zdejší amfiteátr Les Arénes, nejlépe zachovalá stavba svého druhu. Město též proslulo slavnostmi a býčími zápasy. Další stavby stojící za shlédnutí je elegantní římský chrám Maison Carée, Jardin de la Fontaine či Musée Archeologique
__________________________________________________________________________________
¨
Cestou z Nimes jsme ještě jeli do Aigues-Mortes. Jedná se o město, které bylo v dobách Říma přístavem. Později za ranného středověku bylo obehnáno velkými hradbami a uvnitř města je krásná románsko-gotická katedrála. Městečko bylo opravdu nádherné a jakoby se zde zastavil čas a člověk se vrátil do 14 století.
___________________________________________________________________________________
Aigues-Mortes – oficiální informace
Založení města bývá připisováno Mariu Caiovi (kolem roku 102 př. n. l.), ale první zmínky o místě zvaném „Ayga Mortas“ („Mrtvé vody“) pochází až z 10. století. Město bylo založeno v polovině 13. století francouzským králem Ludvíkem IX., který toužil po vlastním přístavu ve Středozemním moři a vhodné základně pro vojenské akce ve Středomoří. Ostatní přístavy byly ovládány většinou protifrancouzsky naladěnými hrabaty z Provence. Z Aigues-Mortes byly vypraveny dvě křižácké výpravy. Roku 1248 se u přístavu shromáždilo na 1500 králových lodí před výpravou do Egypta. Další křižácká výprava roku 1270 byla králi osudná. Opevnění města dokončili Ludvíkovi nástupci. Historie podrobněji: Město bylo shromaždištěm a naloďova¬cím přístavem pro křížové výpravy, také však středozem¬ním vyústěním francouzského království v době, kdy mu nepatřilo pobřeží Languedocu a Provence. Francouzský král Ludvík IX. (svatý) ve 13. století si založením města a přístavu chtěl upevnit svou moc ve Středomoří. Křižácký přístav Aigues-Mortes byl založen roku 1240. Stavba přístavu probíhala asi v letech 1244-1250 za vlády svatého Ludvíka. Město bylo vystavěno jako chráněný přístav pro šestou křížovou výpravu. Král svatý Ludvík odtud vyplul na sedmou a osmou křížovou výpravu. Jeho socha je na hlavním náměstí. Ve středověkém přístavu se mísila obchodní funkce a náboženský ideál. Sloužilo jako tábořiště poutníků. Město zažilo hlavní rozkvět od 13. do poloviny 14. století. Aigues-Mortes zůstalo velmi živým obchodním střediskem i ve 14. a 15. století = ve 2. polovině 13. století přebralo někdejší úlohu města Saint-Gilles-du-Gard jako střediska obchodu. Zanášení delty Rhôny způsobilo odsouvání přístavu města do vnitrozemí + úpadek Avignonu, jehož předpřístavem by¬lo, a připojení Montpellier roku 1349 a Marseille roku 1481 k Francii bylo pro město osudné. Středověký obraz města zůstal zachován, neboť křížové výpravy skončily po neúspěchu v roce 1270 a přístav se zanesl pískem. Tím také skončil rozvoj města. Dnes je dokonale zachovaný opevněný bývalý přístav vzdálen 5 km od moře. Aigues-Mortes má přísný pravoúhlý půdorys = je město typu bastid 13. století: přísně geometricky plánované posádkové a pevnostní město - ta se vyskytují zvláště v jihofrancouzské oblasti zájmových konfliktů mezi francouzskou korunou, anglickými panovníky a vévody z Toulouse. Měšťané měli svou hospodářskou a vojenskou silou podporovat moc místních zemských pánů. Avšak tyto předpoklady nikde nevycházely, protože nebyla zajištěna žádná motivující zvláštní práva. Další vývoj pak vedl k zachování historického obrazu měst. Z vojenského hlediska je mohutné opevnění na tehdejším poloostrově, dělící město od bažin a přímořských salin a chránící ho před studeným mistralem, dlouhodobě nefunkční – pevnost ztratila časem svůj význam. / Věž byla státním vězením nejprve pro templáře a později pro hugenoty. / Malebné středověké hradby v Aigues Mortes bývají kulisami pro tradiční course à la cocarde, běhu za kokardou. Tento sport je populární v oblasti kolem Nîmes: amatérští toreadoři se při něm snaží strhávat býkům kokardy z rohů. Dochází při něm k méně smrtelným úrazům než při skutečných zápasech s býky, které se v arénách v Nîmes a Arles také provozují. / V městě jsou obchody s vyhlášenými místními sušenkami.
__________________________________________________________________________________
¨
Po třech dnech jsme opustili malebnou „La Šoustu“ a vyrazili dále, blíže ke Katarským památkám. Cestou jsem musel opravovat náš pojízdný domeček neb jsme někde prorazili odpadní trubku a propouštěla nám nádrž s odpadem od nádobí. WC odpadní nádrž je zaplať Pán Bůh úplně jinde a jen tak se prorazit nedá!!. Úspěšně jsem to vše opravil a jedeme směrem k moři.
Cestou jsme navštívili město Beziers, které je známé ze své středověké historie. V době křižácké výpravy proti Albigenským zde došlo k obrovskému masakru a to jak Katarů tak i křesťanů. Velitel křižácké výpravy Šimon z Montfortu proslul svým masakrujícím rozkazem k vojákům. Ti se ptali jak rozeznají katary od křesťanů, a on zavelel „…Bijte je všechny, Bůh pozná svoje ovečky..“. A na základě tohoto příkazu bylo v Bezieres vyvražděno okolo 20 000 lidí včetně dětí, kdy Katarů z nich bylo maximálně 4 000.
Historická část města je krásná. Je zde úplně úchvatná katedrála, která zůstává více méně stejná jako v době Šimona z Montfortu. Vše jsme si prohlédli velmi podrobně o to i s Waldíkem, který byl nadšen asi pouze z místní kašny u katedrály:).
__________________________________________________________________________________
Beziers – oficiální informace
V 19. Století bohaté měšťanské město je dodnes hlavním městem vinařské oblasti a střediskem okcitánského hnutí. Nejhezčí pohled na město je ze západní strany od Carcassonne. Při přejezdu řeky Orb po mostě Pont-Neuf se můžete pokochat pohledem na majestátně se klenoucí oblouky mostu Pont-Vieux, nad nímž se na kopci tyčí katedrála St-Nazaire, která se na první pohled podobá spíše hradu než církevní stavbě. Z jejího vrcholku je úchvatný výhled do okolí a na přilehlé vinice. Hned vedle se můžete projít křížovou chodbou nebo si odpočinout v biskupské zahradě, ležící nad řekou. Milovníci vína jistě navštíví expozici vín v Musée du Biterrois.
__________________________________________________________________________________
Po prohlídce města jsme pokračovali dále. Tentokrát jsme neměli vyhlídnutý žádný kemp a tak po příjezdu k moři, jsme jeli velmi pomalu a hledali jsme kde zabrzdíme naše kolečka a kde složíme naše hlavičky.
Nakonec jsme našli velmi hezký kemp Village de sentre Castele přímo u moře. Kemp byl obrovský. Byl velmi dlouhý a plný obytných domů. Karavanů pouze pár a trochu stanů, samé mobilehousy s veškerým komfortem .
Jeden den jsme prošli jsme celý kemp, který obíhala stezka pro turisty a cyklisty, přímo okolo moře a nádherných nekonečných, písčitých, mušlemi posetých pláží, a zjistili jsme, že je 2 km dlouhý!!! Martin si půjčil kolo a proháněl se po kempu. Vše pěkné čisté a služby na profesionální úrovni.
Zdenička jeden den vyrazila na projížďku po cyklostezce, bohužel netušíc kam jede vyrazila si jen tak v plavkách a ve vietnamkách…. Dojela cyklostekou vinoucí se po nekonečné pláži až do Sete, přístavu a uchvácena zážitkem z 20km jízdy podél opuštěných pláží, zakotvila v kavárničce na místním lidu a zjistila, že nemá prachy ani na jedno kafe. Nicméně byla plna zážitků a celý večer nám o tom u báječné večeře v kempové restauraci povídala.
I počasí nám přálo i když všude přítomný vítr honil mračna.. a tak moře bylo celkem studené!! Ale Walda a Martin jsou přeci nadšenci a jsou tedy ve vodě stále, byť drkotali zubama … je to ale supr je pozorovat jak si hrajou a jak jsou oba šťastní!!!
Za připomenutí stojí zážitek z kempové restaurace. Je to velmi fajn prostření a dělají zde bezva mušle. Martin si je objednal, ale bylo jich tolik, že to nesnědl a tak se cpal mušlema i Walda, na což lidé od okolních stolů dost překvapeně pokukovali..:)). Co se týče jídla, tak Francie je jak se zde říká manifik! Velmi nám chutnali francouzské čerstvé bagety, úžasné máslové croasanky, šunčička.. Z baget byl zejména nadšen Waldík, jehož ranním rituálem v Praze je suchý rohlík!! No a tady ty rohlíky měli přece báječně dlouhý Dokonce si jednou při vycházce, veden poslušně na vodítku, kdy jsme si plni zážitků povídali jeden přes druhého a našemu milému psíkovi nevěnovali pražádnou pozornost, zakousl do bagety, kterou si před námi nesla jedna francouzka, naštěstí jí to pobavilo a nemuseli jsme řešit „mezinárodní konflikt ukousnuté bagety“. Tak je možno říci, že se máme fajn a že jsme si i na náš domeček na kolečkách velmi dobře zvykli.
V tomto kempu jsme strávili krásné 3 další dny. Tentokrát jsme nejeli na žádný výlet. Jen jsme chodili okolo moře, koupali se a odpočívali.
Z kempu Village de sentre Castele jsme již vyrazili přímo do provincie Languedoc a Roussillon, do centra Katarské historie, na území krásných hradů, příběhů a mnoha tajemných pověstí. Místa, kde je cítit katarské období a templářská minulost na každém kroku.
__________________________________________________________________________________
Pár turistických informací
Provincie Languedoc a Roussillon se táhnou od předhůří jižních Pyrenejí na západě až k ústí řeky Rhôny na východě. Na slunečný pás mnoha kilometrů mořského pobřeží s rovnými širokými plážemi a lagunami navazuje suchá, sluncem prohřátá země vnitrozemí. Vápencová plošina horního Languedocu je národním parkem, je to kraj odlehlých ovčích farem, bizarních skalních útvarů a hlubokých říčních soutěsek. Cestu za římskými i románskými památkami lemují pahorky s vinohrady a ovocnými sady, všude voní levandule a tymián. Výletní čluny se sunou průplavem Canal du Midi, který se už několik století vine ospalými vesničkami ze Séte do Toulouse. K návštěvě vybízejí tradiční rybářské vesničky, sluncem zalitá města Montpellier a Nîmes, starobylá pevnost Carcassonne či Narbonne s tajemným podzemním bludištěm sýpek.
__________________________________________________________________________________
Cestujeme již osmým dnem a kam tedy dál?
Předem jsme si na internetu našli jeden kemp. Jedná se o kemp, který je na skalních útesech přímo u moře, na úžasném místě! Po bloudění a stání v zácpách na dálnicích, jsme náš kemp našli. Informace nelhaly! Kemp je opravdu nádherný, velmi dobré zázemí a super služby. Zaparkovali jsme náš pojízdný dům a šli jsme to vše prověřit. Moře krásné, soukromé oblázkové plážičky, přístupné po schůdkách z ohromného útesu, prostě nádhera. Jen moře je opětovně studenější než jsme zvyklí.
 |
| Walda se jde koupat !!!!! |
 |
| Nejšťastnější pes na celém světě !!!!!!! |
Ze základny v kempu, kde jsme se rozhodli setrvat celý týden, resp. zbytek naší dovolené, chystáme 3 větší výpravy. Do Carcassonne, do Andory a na katarské hrady Quéribus a Peyrepertuse. Mezi tím se chystáme odpočívat u moře prozkoumávat okolí kempu.
První výpravu tedy směřujeme do pevnostního města Carcassonne. Jedeme asi 130 km do vnitrozemí a stále vyhlížíme nějaký kopec, kde bude nějaká pevnost. A najednou se před námi rozevře údolí a tam na celkem malém kopečku je hledané Carcassonne. Zde poprvé nehledáme místo na parkování!! Je zde vše přichystáno na velký nával turistů i s karavanem. Ale v den naší návštěvy to s lidmi jde. Pěkně zaparkujeme a hurá za hradby starobylého města.
Je to zde krásný! Jako by jste se v čase opět přenesli do 13. či 14. století. Opravdu zde na vás dýchá duch středověku. Vše jsme si pěkně a důkladně prohlédli, v čele s Waldíkem. Také jsme našli velmi příjemnou španělskou restauraci pod krásnými vzrostlými stromy, přímo uprostřed hradu, kde byl příjemný stín, a pojedli jsme úžasné tapas. Mňam!
__________________________________________________________________________________
Carcassone – oficiální informace
Carcassone je bezpochyby největší hradební pevností středověké Evropy. Je chráněnou památkou UNESCO. Město bylo za dob katarských válek rozdělené na dvě části - Cité a Ville Basse. Městské opevnění je dlouhé tři kilometry a nad městem se pyšně tyčí 52 věží. Uprostřed této unikátní pevnosti se nachází Chateau Comtal, hrad místních hrabat . Tato pevnost v pevnosti má vodní příkop, pět věží a dřevěné obranné ochozy. Za architektonický klenot je považována i městská bazilika St. Nazaire. Je kombinací románské a gotické lodě a z její věže je nádherný výhled na celé Cité.
__________________________________________________________________________________
Z Carcassonne jsme vyrazili do vesničky Rennes le Chateau. Toto není moc známé místo! Jedná se o vesničku, která leží v samém srdci Katarské oblastí a spojována s tajuplným knězem Bérengerem Sauniérem a Máří Magdalénou a mnoha dalšími tajuplnými historkami z 19 století, které přetrvávají do dnes, ale sahají až do ranného křesťanství. Prostě „ujíždíte-li“ na DaVinciho kódu, neměli byste toto místo minout.
Cesta byla velmi náročná. Naším domečkem jsme jeli po velmi úzkých cestách, které byly samá zatáčka, bylo to stále z kopce a do kopce. Musel jsem dávat stále obrovský pozor a stále řadit a brzdit..opravdu náročný! Někde jsme také nemohli projet neb jsme se tam prostě nevešli.
Závěrečné stoupání do Rennes le Chateau stálo za to, asi 7 km z údolí velmi úzkou cestou a zatáčkami které byly vázány jedna na druhou... Nakonec jsme vyjeli do vysoko položené vesničky a nahoře nikdo. Jen opuštěná vesnička s pár domky a farností spojenou s kostelem. Tady si člověk uvědomí jak je zajímavá celá ta historie, plná otazníků, co se k tomuto místu váže. Cítíme tu tajemství propojené s energií, alespoň já to tak cítil.
__________________________________________________________________________________
Při brouzdání po internetu mne zaujal níže uvedený příspěvek, který dle mého názoru plně vystihuje atmosféru Rennes le Chateau a všeho okolo
Naše první návštěva v Rennes-le-Chateau nepřinesla nic moc zajímavého. Zapomenutá vesnice spala zimním spánkem, v chladu tajůplného kostela jsme si kromě ďábla hlídajícího svěcenou vodu nevšimli ničeho neobvyklého.
O několik let později jsem se pracovně ocitl poblíž znovu. Opět jsem si do vesnice zajel. Tentokrát jsem tam poblíž kostela objevil knihkupectví se spoustou literatury o tajuplném faráři a lidi, kteří uměli vyprávět o tajemném pokladu spoustu zajímavých věcí. Knížek a pamfletů k tématu bylo více, než jsem se nadál. Dodnes se touto problematikou zabývalo přes pět set autorů od Francie až po Austrálii. Existují televizní dokumenty, od těch nejserióznějších kanálů jako ARTE, ZDF a BBC až k bulvárním. A hlavně: každá z nich přispívá ke stále novým a novým dohadům.
Stručně řečeno – poklad je spojován s řádem templářů rozbitým v roce 1307, se svobodným zednářstvím, rosekruciánstvím, a dokonce i se svatým grálem. A navíc jde o tajemství jedné francouzské dynastie, která před více než tisíci lety vymřela. Není nutné zdůrazňovat, že taková kombinace je explozivním krmivem pro nadšence ze všech směrů. Díky internetu navíc došlo ke skutečné záplavě informacemi nejrůznější kvality a druhu. O Rennes-le-Chateau a faráře se zajímají jak hledači pokladů, tak i ezoterici nebo vyznavači různých kultů. Hledat poklad, jak to zde v okolí ještě před několika lety dělali dobrodruzi z celého světa, mě nikdy nenapadlo. Moje zvědavost je čistě akademická, ale přivedla mě k ezoterice. K poznávání skrytého, k objevení tajných učení, svobodných zednářů a tajných společností. K poznání, že ezoterika je postavena na snoubení protikladů, na toleranci a syntéze různých pohledů na jednu a tutéž věc. A ještě jedna věc. Při zabývání se „pokladem faráře“ jsem poznal, že zážitek z cestování nespočívá jenom v dobrodružných cestách po indonéských pralesech, zdolávání vyšlapaných turistických stezek a odškrtávání si pozoruhodností, nýbrž také v objevení nebo spíše pochopení skrytého...
http://www.renneslechateau.com/default-uk.htm
http://Tajemne-Rennes-Le-Chateau.html
__________________________________________________________________________________
Mě návštěva tajuplné horské opuštěné vesnice Rennes le Chateau udělalo hroznou radost a na druhou stranu jsem o to více o celém příběhu začal přemýšlet. Byl to prostě super!!!
Máme další ráno a vyrážíme na domluvený výlet do Andory. Po cca 20 ujetých kilometrech se ptám, jako vždy „…máte všichni pas..?“ a Zdena začíná hledat, jako vždy… a po dalších několika ujetých kilometrech, neb má obrovskou kabelku…, hlásí „…pas nemám, je na recepci v kempu…“!!!! – normální situace… No opět mi vibrují nervy, ale pro pas se nevracíme a měníme cíl výletu na katarské hrady.
První se rozhodneme navštívit Quéribus. Chvilku jedeme po dálnici a pak odbočíme na úzké horské silničky. Projíždíme malebnými vesničkami, kde je mnoho vinných sklípků a prodejen vín. V údolích a po kopcích jsou samé vinice. A silnice stoupá a stoupá…serpentiny.. samá zatáčka. Rozhled je krásný, ale náš domeček na kolečkách je na takové ježdění dost nepohodlný, tedy pro řidiče určitě!
Hrad je v dálce vidět!
Hrad se nachází na skále, která přesahuje celé své okolí. Jo to takové dračí doupě a na vrcholu skály. Nejde mi do hlavy jak mohli v tom dávnověku něco takového na špičce skály postavit. Autíčko supí do obrovského kopce na dvojku a dojedeme na parkoviště a dále to nejde. Zde zaparkujeme a pokračujeme cca 2 km pěšky do obrovského kopce. Walda a já supíme jako lokomotivy..okolo nás fouká vítr … Martin má natrénováno a vesele si poskakuje směrem k hradu. Rozšiřuje se nám rozhled.. Konečně jsme na hoře, na hradě!
Je to tam nádherný! Krásná gotická stavba velmi zachovalá. Walda je strašně zvědavý a stále kouká z hradeb do širého okolí. I my se rozhlížíme a je opravdu na co koukat. V dálce jsou vidět Pyreneje, Andora.., prostě nádhera.
___________________________________________________________________________________
Quéribus - oficiální informace
Quéribus je poprvé zmiňován počátkem 11. století. Není tak velký jako Peyrepertuse, udržel se však nejdéle jako katarský hrad. Obléhán byl od jara 1255 a v březnu následujícího roku byl předán králi.
Hrad je vysoký, úzký, vystavěný na skále a jde se do něho po mnoha a mnoha schodech. Je zde krásně zachovalý gotický sál. A výhledy do všech stran. Je odtud vidět celé horstvo Pyrenejí a na druhé straně až k moři. A v dálce samozřejmě i hrad Peyrepertuse.
___________________________________________________________________________________
Walda se rozhlíží užasle do dálky kam až to vyšplhal
Walda měnící se na vlčici co vychovala Rumula a Rema...:)))
Walda je neuvěřitelně zvědavej pejsek...:)))
Když jsem si vše dostatečně prohlédli a také jsme si odpočinuli, tak sestupujeme dolů. Cesta je velmi těžká, horší než se šplhat nahoru.
Sedáme do našeho domečku a pokračujeme dále k dalšímu katarskému hradu, který se jmenuje Peyrepertus. Jedná se o obrovský hrad, taktéž na velmi nepřístupném místě. Navíc na místě zjišťujeme, že karavany nesmějí až nahoru pod hrad. Tedy se nám cesta protahuje ještě tak od 2 km a od další velký kopec.
Po těchto 2 kilometrech vystoupáme na parkoviště pod hrad. Je dost teplo a již máme dost..všichni.. No kupujeme lístky pokračujeme okolo hory na které je hrad po velmi úzké cestě a po vytesaných schodech další cca 2km do kopce po skále.. a dostáváme se do první částí hradu. Pak další vytesané schody na vrchol skály kde je druhá část hradu. Walda vypadá, že je na nás dost naštvanej a tak nějak máme všichni dost! Tam nahoře, úplně nejvýše nalézáme zbytky hraní kaple. Je to úplně magické, nádherné místo!! Výše už nic není!!! Zde byli tehdejší věřící při každé bohoslužbě nebo i modlitbě nejblíže Bohu, výše to již nejde! Je zde nádherný rozhled, magičnost místa mne oslovuje! Je to prostě nádhera!!!! Za tento zážitek sem stálo jet a vyšplhat sem, zde se rozhlédnout a zde se zamyslet.
Celý horní hrad i dolní hrad si pečlivě prohlédneme a i si dostatečně odpočineme na náročný sestup dolů.
___________________________________________________________________________________
Peyrepertuse - oficiální informace
Peyrepertuse je zřícenina hradu vybudovaného v 11. století cca 50 km od města Perpignanu u vsi Duilhac sous Peyrepertuse.
Hrad je situován vysoko na horském hřebeni v nadmořské výšce 800 m a je jedním z nejnepřístupnějších hradů ve Francii. Během křížové výpravy proti katarům se stal jedním z hlavních míst katarského odporu společně s Béziers, Carcassonne, Minerve a hrady Montségur a Quéribus. Všechna tato místa byla časem dobyta a parfaits upáleni jako kacíři.
___________________________________________________________________________________
Kaple San-Jordi
magické míst !!!!
Pohled z kaple - nádhera..!!!!
Walda v kapli...
Po výstupu - opravdu náročné !!!
Tady je to prostě nádherný !!!!!!!!!
Po velmi dvou náročných prohlídkách nádherných gotických hradů jsme se zastavili na pozdní oběd ve velmi příjemné domácí restauraci v malé vesničce v horách. Bylo to opravdu příjemné odpočinutí u místních vesničanů, konverzovali jsme anglicky bez úspěchu a tak přes vyčerpání jsme si pokecali tzv. rukamanohama a konečně nám přinesli báječný oběd! Měli jsme obrovský hlad.
Cestou z hor jsme navštívili několik místních vinných sklípků a prodejen vín. A nakoupili velmi noho vín..:) Hlavně na ochutnávku pro kamarády do Čech, do Slivence…:)
A již je tu náš poslední plánovaný výlet – Andora. __________________________________________________________________________________
Andora – Oficiální informace
V roce 803 osvobodil Karel Veliký (742-814) s podporou místních obyvatel území zpod nadvlády muslimských Maurů, za což měli získat tzv. list svobody. První zmínka o malém pyrenejském knížectví z roku 805 se nachází právě v Karolinské listině. Vnuk Karla Velikého, Karel II. Holý, daroval v roce 843 území španělskému hraběti z Urgellu a následně jsou roku 1133 jeho potomky darována biskupovi Seo de Urgell. Biskup ze Seo de Urgell se kvůli zajištění míru v oblasti domlouvá s rodem Caboetů na smlouvě (1159), která svěřuje Andorru jako léno Caboetům, přičemž svrchovaná moc náleží církvi. Později, když caboetský nárok zanikl, přechází dědictví na hrabata z Foix, dochází k rozporům s biskupem, a tak se roku 1278 Andorra díky Paréagské smlouvě potvrzené papežem stala kondominiem pod vládou dvou spoluknížat (dnes prezidentem Francie a španělským biskupem ze Séo de Urgell). Práva těchto knížat tedy přešla nejprve na rod hrabat z Foix, a poté v důsledku vymření linie pánů z Foix a postupným dědictvím (Foix→Foix-Béarn→Foix-Grailly→d´Albret→Bourboni) na Jindřicha IV. (1589 - 1610) a s ním na francouzskou korunu.
Roku 1419 bylo jak ze strany Francie, tak Aragonu vyhověno požadavkům na samosprávu, a tak došlo k vytvoření tzv. Zemské rady, předchůdkyni současné Generální rady. Za francouzské revoluce byl protektorát zrušen, jelikož byli paréagské dohody považovány za feudální přežitek. Překvapivě sama andorrská samospráva požádala Napoleona I. o obnovení francouzské suverenity. Reformní hnutí v letech 1866 až 1868 omezilo biskupskou moc tzv. Nová reforma, kterou potvrdil jako biskup z Urgell tak Napoleona III.
Během první světové války vyhlásila Andorra symbolicky válku Německu. V roce 1933 byla krátce okupována Francií. V roce 1934 se v Urgellu bělogvardějec Boris Skossyreff (Skosyrev) prohlásil suverénním knížetem Andorry jako Boris I. a regentem za Jeho Veličenstvo francouzského krále, přičemž vyhlásil válku biskupovi z Seo de Urgell (1934 až 1940), o několik dní později byl však španělskými úřady zatčen. Některé ruské zdroje ale uvádějí že vládl Andoře do roku 1940/1. V tomto roce bylo zavedeno volební právo pro hlavy místních rodin.
V roce 1994 schválilo obyvatelstvo novou ústavu, jíž se Andorra stala suverénním parlamentním knížectvím. Ústava nahradila smlouvu z roku 1278, podle níž se španělský biskup Seu de Urgell a hrabě z Foix (od roku 1871 francouzský prezident) dělili o moc.
___________________________________________________________________________________
Cesta vede malebným údolím, které pak přechází v krásný kaňon. Míjíme mnoho krásných míst. Malé krásné vesničky s kostelíky, pár zřícenin hradů, ale i pár velkých pevností a říkáme si, že se sem musíme jednou vrátit a vše si prohlédnout.
Pak nastává první velmi těžké stoupání. Naše autíčko ho zvládne a pokračujeme již po hranicích se Španělskem směrem k Andoře. Již jsme velmi vysoko a jsou zde vidět zimní horská střediska, sjezdovky, ale i zde je mnoho historických věcí k vidění. A pak je tu poslední stoupání již k hranicím s Andorou a to je opravdu peklo!! Desítky serpentin, nevím kolik kilometrů, ale hranice je ve výšce 2 400m nad mořem. Nakonec tam vysupíme. V autě drnčí šuplíky, vylétly talíře, Martin drží rukama postel u stropu, aby stále nepadala a nohama vypadávající v zatáčkách šuplíky. A pak ještě kus do prvního městečka v Andoře, které je cca 2 800 m nad mořem!!!
Okolo se ve skalách objevují zbytky sněhu! Ale je krásný slunečný den a je zde nádherně! Vyrážíme do městečka. Okolo jsou samí horský velikáni a samé sjezdovky! V zimě to tu musí být úžasné lyžování!
Lidí tu moc není. O to je tu více krámků s alkoholem a cigaretami.. Dáváme si rozchod a Zdena utíká nakupovat… Já, Martin a Walda jdeme na průzkum okolí. Jdeme až pod sjezdovky a tam se Walda rozčiluje na místní krávy, které se zde pasou. Raději utíkáme, ať je nesplaší, jedna totiž s divným kukučem míří přímo na nás. Nacházíme pod sjezdovkou krásný horský potok a Walda se zde pěkně koupe. Pak jdeme s Martinem na jídlo a dáváme si výborné paniny se šunkou. Tak že jsme si to velmi užili! Zdena je nervózní neb nestihla vše nakoupit.. Tedy čekám ještě hodinu a půl v karavanu! To je k zbláznění…. Ovšem ulapila Martina a vrací se ona s plnou náručí tašek i chudák Martin. Tak si to asi užila i Zdena neb mohla dvě hodiny shopovat… a to je prý málo! Hmm.. celá věčnost!
Všude se koupat....
A nastává cesta domů. Což je pro mne dost náročný neb to co jsme vystoupali teď jedeme dolů. Asi budu kroutit volantem i ve spánku. Hezký výlet, večer se vracíme v pořádku domů, do kempu a rychle před zavřením restaurace uháníme na véču… žádné zdržování máme hlad!
Je tady sobota 14.7. a nám končí naše cestování po Francii. Tedy naplníme naposledy domeček vodou. Vše uklidíme a vyrážíme směrem domů. plni zážitků a dojmů z krásných míst.
Naše cesta nás vede zase přes Švýcarsko a Německo domů do Čech. Tentokrát jsme spali v Německu a odpoledne v neděli jsme byli doma.
Vítá nás zima a déšť a nevlídno---:((((((
Musíme vše vynosit z karavanu, uklidit ho a trochu si odpočinout. A v pondělí jsme ho vrátil.
Myslím, že všichni budeme velmi dlouho na tuto dovolenou vzpomínat.
