Rok 2015 - přehled výletů

Plán výletů na tento rok

1. Týřov - 14.2. 

   - záleží na počasí 

   - bude to výroční výlet trvání 3 let našeho společenství 

 

2. Kounovské kamenné řady /Český Stonehenge/ - 14.3. - odloženo pro nemoc.:(  

 

3. Mšeno - Hradsko - Kokořín - Mšenské pokličky - 11.4.

 

4. Hrad Houska - 25.4.  

 

5. - vlastně 6. Zřícenina hradu Kumburk - 20.6.

 

6. - vlastně 5. Romantická zřícenina hradu Rabštějnku - 30.5.

7. Letošní dvoudenní výlet od 12.6. do 14.6. - letos zrušeno ..:(

    - Přírodní park Rokytná a údolí Rokytné  

    - Zámek Jaroměřice nad Rokytnou - barokní skvost Vysočiny

8. Červenec – Srpen  - návštěvy na chatách /Vestec i jinde/, ohýnky a     

                                      grilování, toulky po okolí

 

9. Čertova brázda - záhadné místo mezi Sázavou a Chotouní - 19.9.

 

10. Hrad Šumburk - 17.10. - odloženo

11. Langova rozhledna na Onen Svět - 14.11.

 

12. Vánoční výstup na Říp -  19.12.

____________________________________________________________________________

1. Zřícenina Týřov

Zřícenina gotického hradu Týřov si zaslouží pozornost nejenom kvůli své bohaté minulosti, ale také příjemné cestě vedoucí z nedalekých Skryjí. Žlutá turistická značka vás místy vede úseky připomínajícími opičí dráhu, nicméně s dobrou obuví ji bezpečně zdolá každý. Zešikmená pěšina, co chvíli klesající či stoupající, vás podél Berounky dovede k potoku Oupoř, kde už začíná stoupání k samotnému hradu. Kvůli korunám vzrostlých stromů toho během stoupání příliš mnoho neuvidíte, nicméně o to větší zážitek vás čeká při dosažení vrcholu.
Týřov se dochoval v poměrně slušném stavu. Osloví vás nejenom několik obvodových zdí, ale zejména krásná obranná věž s kruhovým půdorysem, zbytky hradní brány i někdejší obytné věže. Podle dostupných informací hrad nikdy nebyl zcela dostavěn, majitelé se totiž nedostali k třetí fázi budování, tedy vystavění většího počtu obytných částí a zejména reprezentačních sálů. Hrad se vám proto může zdát relativně malý, přesto má své velké kouzlo. Až se vynadíváte na zbytky staveb, můžete prolézt k vyhlídce do údolí Berounky, která je bezchybná nejenom při západu slunce.

Náhled do historie

Hrad vybudoval ke konci své vlády král Václav I. Přesné datum není známo, nicméně první zmínka o existenci Týřova respektive Angerbachu, jak byl také nazýván, se váže k roku 1249. Ve vlastnictví královského rodu však dlouho nezůstal, na počátku 14. století ho získal do zásavy Jan Zajíc z Valečka. Z historie hradu je bezpochyby nejzajímavější skutečnost, že jako Týřov jako jeden z mála odolal Husitům.
Prakticky celé 16. století byly ve znamení sporů o vykoupení Týřova ze zástavy, což se mu stalo osudným. Jeho držitelé neinvestovali do údržby, hrad postupně chátral, přičemž od roku 1575 je uváděn jako pustý.

Jak se tam dostanete

Nejpůsobivější je vyrazit z obce Skryje, kde pohodlně zaparkujete na velkém parkovišti, případně přicestujete autobusem. Přímo z obce půjdete nejprve kousek po modré/červené turistické značce, přičemž kousek před mostem odbočíte na žlutou značku vedoucí k samotnému hradu. Trasa měří necelé tři kilometry. Během cesty si navíc můžete chvíli odpočinout na nově zřízené vyhlídce na Berounku.

____________________________________________________________________________

2. Kounovské kamenné řady /Český Stonehenge/

V roce 1934 objevil mladý kounovský učitel Antonín Patejdl na vrchu Rovina severně od Kounova podivné řady z velkých kamenů. Do té doby nikdo řadám nevěnoval žádnou zvláštní pozornost, teprve Patejdl si uvědomil, že stojí před něčím zcela mimořádným. Když řady zaměřil a spočítal kameny, přeběhl mu po zádech mráz. Řady ukryté v lese byly obrovské – byly rozprostřené na ploše několika hektarů a podle jeho odhadu je tvořilo několik tisíc kamenů, některé tak mohutné, že si nedokázal představit sílu, která by s nimi dokázala pohnout. Řady se táhly v délce až několik set metrů a co bylo nejpodivnější – v nepravidelných rozestupech běžely vedle sebe téměř rovnoběžně a téměř přesně ve směru od severu k jihu. Patejdl si byl jistý, že před sebou nemá hříčku přírody, ale lidské dílo. Kdo by však něco tak ohromujícího dokázal vytvořit? A proč?

Bouře dohadů, která se rozpoutala po zveřejnění Patejdlova objevu, neutichla dodnes. Byly záhadné kounovské řady pravěkým chrámem k uctívání slunce, pohanským kalendářem, anebo se jedná o prostý, přesto unikátní systém polních mezí, který svou podobou nemá obdoby? Přes úsilí několika generací badatelů odolává záhada kounovských kamenných řad rozluštění.

Dále tady můžeme navštívit

Špičák

Vítejte na nejzáhadnějším místě v České republice! 

V roce 2010 byla v lese pod vrchem Špičákem severně od Kounova vztyčená mohutná kamenná deska. Tato událost přitáhla pozornost k dosud málo známé megalitické lokalitě v blízkosti kounovských řad. Dosavadní výzkum odhalil na Špičáku pozůstatky několika kamenných kruhů a řad rozesetých na úpatí Špičáku.

Spoustu otázek vzbuzuje i sám vrch Špičák. Jeho nápadná pravidelnost a malé rozměry podnítili domněnku, zdali se vůbec jedná o přírodní výtvor. Není lidským výtvorem, stejně jako slavný Silbury Hill v Anglii, kterému se prý Špičák nápadně podobá?

 Špičák u Kounova: Kopec plný záhad

Na úpatí kopce byly objeveny kamenné kruhy a řady. Otázky vzbuzuje i sám Špičák - je to dílo přírody?

Kounov - Mohutnou kamennou desku přetíná řada čtyř hlubokých důl­ků spojených mělkou rýhou. První do­jem? Typická stopa po lámání kamene. Do takových děr vráželi lamači dubové klíny, které pak polévali vodou, a bobt­nající dřevo kámen roztrhlo. Jasné vy­světlení. Jenže jste v oblasti záhadných Kounovských kamenných řad. A tady není jasné nic.

Zhruba dva metry vysoká kamen­ná deska s důlky se tyčí v lese pod vr­chem Špi­čák asi dva k i lome t ­ry severo­západně od k o u n o v ­ských řad. Kámen tu v loňském roce vzty­čila skupi­na badatelů. Stejný úmysl mají i s dal­šími zdej­šími kame­ny. Jsou to­tiž přesvědče­ní, že spousta kamenů, které dnes leží roz­troušené v lese pod Špičákem, původně stály.

Důlky v ka­meni možná souvisí s funk­cí kamenů. Ni­kdo vám ne­řekne nic určitého, spokojit se musíte s pouhými náznaky. Vlastně jediným. Že jsou důlky mnohem starší, než se zdá. Z čehož usoudíte, že vznikly v době, kdy lidé ještě neměli potřebu kameny trhat a důlky tudíž vytvořili za jiným účelem.

Kameny pod Špičákem dosud ne­vzbuzovaly žádnou zvláštní pozornost. Až donedávna to byly prostě jen kame­ny v lese. Pak si ale někdo všiml, že roz­místění některých kamenů vzbuzuje do­jem pravidelných geometrických tvarů, že leží v řadě za sebou, nebo tvoří kruh.

Součástí jednoho neúplného kruhu je i zvláštně tvarovaný kámen. Viditelná část kamene totiž na jednom konci tvo­ří výraznou klínovitou prohlubeň. Tato skutečnost vyvolala spekulaci, že se jed­ná o záměrně opracovaný kámen, který ve vztyčené poloze sloužil jako takzvaný vizír, jakýsi kamenný hledáček ke sledo­vání po­hybu slunce.

Domněn­ku, že pod vr­chem Špičákem stály v dávných dobách vztyče­né kameny, má podporovat i název to­hoto vrchu. O něm se můžete dočíst, že jeho nevýrazný tvar nedává k tak ex­trémnímu pojmenování žádný důvod a že zřejmě vzniklo podle štíhlé kamen­né jehly, umístěné na jeho temeni. Nic ovšem není dál od pravdy.

Vrch Špičák je dokonalým předsta­vitelem svého jména. Alespoň ve zdejší krajině, charakteristické protáhlými sto­lovými vrchy. Homolovitý Špičák by se dobře hodil mezi sopečné vrcholy neda­lekého Českého Středohoří, mezi zploš­tělými výšinami Džbánu ovšem půso­bí až nepatřičně. Jakmile se ocitnete až na vrcholu kopce, uvědomíte si, že sku­tečně schází jen kousek, aby se příkré svahy Špičáku setkaly v jednom bodě. Okrouhlé temeno má v průměru sotva pár metrů.

Špičák je zvláštní vrch. Jeho nápad­ná pravidelnost a spíše skromné proporce dokonce vedly k fan­tastické myšlence, jestli je to vů­bec dílo přírody. Špičák jako by prý z oka vypadl slavnému umě­lému kopci Silbury Hill v Anglii, navršenému z neznámého důvo­du tři tisíce let před naším leto­počtem.

K u d y n a Š p i č á k ?

Od expozice Kounovských kamenných řad v Kouno­vě (u expozice možnost par­kování) jděte po žluté tu­ristické trase až na rozces­tí Na Rovinách. Odtud po­kračujte po modré na roz­cestí Špičák. Rozcestí se na­chází u silnice Kounov-P­nětluky. Z rozcestí pokra­čujte po silnici vlevo (směr Kounov) a zhruba po 200 metrech odbočte vpra­vo na novou lesní cestu. Cesta vás dovede nejdří­ve k vztyčenému kamen­né desce s důlky (cca 400 kroků od silnice), po dalších cca 150 krocích odbočuje za pasekou cesta (průsek) vpravo vzhůru na Špičák. Cesta vás zavede až na vrchol kopce. Pokud chcete navštívit i kámen-vizír, vy­dejte se z turistického rozcestí Špi­čák po modré trase směrem k vrchu Výrov. Modrá trasa odbočí po chvíli ze silnice na lesní cestu. Asi 200 me­trů od silnice se nachází kámen-vi­zír. Leží vlevo vedle cesty na okra­ji paseky před mladým jehličnatým lesem. Kámen se nachází asi10 me­trů od cesty.

______________________________________________________________________________

Naučná stezka Kamenné řady u Kounova

Kounovské kamenné řady jsou jedinou známou kulturní památkou tohoto druhu ve střední a východní Evropě, megalitickou stavbou, jejíž účel je i přes intenzivní zkoumání prakticky dodnes zahalen tajemstvím. Naučná stezka seznamuje nejen s kamennými řadami, ale také s přírodními poměry přírodního parku Džbán a náhorní plošiny Rovina, kde se řady nacházejí.

Naučná stezka začíná u železniční stanice Mutějovice. Vede po lesních cestách a pěšinách, částečně vozovými a polními cestami. Krom výstupu od výchozího místa na náhorní plošinu pak vede víceméně po vrstevnici. Nemá vlastní značení, vede zpočátku po žluté turistické značce (od výchozího místa až k hájovně Rovina) a pak po modré značce. Stezka končí 11. zastávkou, odkud je nutno buď pokračovat po modré značce k silnici a po ní vpravo do Domoušic (vlak), nebo se vrátit téměř stejnou cestou zpět k výchozímu místu.

Základní údaje

Začíná:

železniční stanice MUTĚJOVICE (není totožná s obcí Mutějovice – je od ní vzdálená cca 2–3 km)

Končí:

u 11. zastávky na trase modré turistické značky za hájovnou Rovina

Délka:

cca 4 km (+ návrat do výchozího místa)

Zastávek:

11

Značení trasy:

bez vlastního značení, vede nejprve po žluté a pak po modré turistické značce

Seznam zastávek

1.     Úvod

2.     Geologické, mineralogické a paleontologické zajímavosti naučné stezky

3.     Společenstvo prosvětleného lesního okraje

4.     Významné dřeviny lesních společenstev – zemědělství na Rovině

5.     Přírodní společenstvo lesního okraje a mýtin

6.     Kamenné řady u Kounova

7.     Původ a účel řad

8.     Největší kameny řad

9.     Společenstvo suťového lesa

10.  Hradiště

11.  Význam lesa – umělé společenstvo listnatého lesa

Informační náplň

Zastávka 1

·        tabulová plošina Džbán (vznik, vývoj, kde se rozkládá, další informace)

·        seznam zastávek stezky

Vyobrazení:

nákres s plánkem stezky; okrajový svah Džbánu

Zastávka 2: Geologické, mineralogické a paleontologické zajímavosti naučné stezky

·        geologický podklad naučné stezky

·        opuky – vznik, paleontologické nálezy

·        další minerály a horniny

·        význam kořenů dřevin

Vyobrazení:

geologická mapa okresu Rakovník; zkameněliny (Mutiella ringmerensis, Inoceramus labiatus, Protocardium hillanum)

Zastávka 3: Společenstvo prosvětleného lesního okraje

·        rostliny

·        hmyz

·        ptactvo

Vyobrazení:

válečka lesní, ostřice chabá, kopretina chocholičnatá, zimostrázek alpinský, orlíček planý, okrotice bílá; různorožec vrbový, mravenec dřevokaz; brhlík lesní, strakapoud velký

Zastávka 4: Významné dřeviny lesních společenstev – zemědělství na Rovině

·        lesní porosty v oblasti Roviny

·        charakteristické druhy rostlin

·        půdní typ na Rovině

·        pěstované zemědělské plodiny

Vyobrazení:

jeřáb obecný, javor babyka, kalina obecná, hloh obecný, svída krvavá, jeřáb muk

Zastávka 5: Přírodní společenstvo lesního okraje a mýtin

·        tzv. okrajový efekt

·        charakteristické společenstvo organismů

·        živočichové lesního okraje

·        živočichové rozhraní pole a lesa

Vyobrazení:

vrbka úzkolistá, bez hroznatý; babočka osiková, střevlík měděný, tesařík obecný; káně lesní, poštolka obecná

Zastávka 6: Kamenné řady u Kounova

·        kamenné řady – charakteristika, stručný popis, použité kameny

·        rozebírání řad v minulosti

·        průzkum řad

Vyobrazení:

plánek kamenných řad

Zastávka 7: Původ a účel řad

·        unikátnost řad v rámci střední a východní Evropy

·        teorie o původu a účelu kamenných řad

·        případné využití pro astronomická pozorování, rozmístění kamenů pro určení slunovratu

·        průzkum řad v 70. letech

Vyobrazení:

podrobný plánek kamenných řad

Zastávka 8: Největší kameny řad

·        dva největší kameny v areálu – Pegas a Gibbon

·        hypotéza o kalendářní funkci

·        menhiry mimo areál kamenných řad

·        další menhiry severozápadních Čech

Vyobrazení:

nákres kamenných řad; kameny Gibbon, Pegas a Gibbon II

Zastávka 9: Společenstvo suťového lesa

·        severní okraj stezky – rostlinstvo strmého svahu a přilehlých stanovišť

·        flóra

·        bezobratlí živočichové

·        ptactvo

Vyobrazení:

buk lesní, bažanka vytrvalá, vraní oko čtyřlisté, samorostlík klasnatý; vřetenovka hladká, řasnatka lesní, běžec černý, ropucha obecná, střízlík obecný

Zastávka 10: Hradiště

·        zbytky hradiště na ostrožně tabule Rovina, lesní porost

·        ohrožení hradiště sesuvy půdy

·        zbytky opevnění – valy

·        pravděpodobná historie hradiště, archeologické nálezy

Vyobrazení:

plán situace (s vyznačením polohy kamenných řad a hradiště a neaktuální trasy naučné stezky); střepy, rekonstrukce nádob, část sekeromlatu, bronzový nůž

Zastávka 11: Význam lesa – umělé společenstvo listnatého lesa

·        lipový les

·        význam a výhody listnatých porostů oproti jehličnatým

·        byliny listnatých lesů

·        hmyz, ptactvo

Vyobrazení:

lípa srdčitá, javor mléč, netýkavka malokvětá, hvozdík kartouzek; skokan hnědý, pěnkava obecná

Popis trasy

železniční stanice Mutějovice → kounovské kamenné řady → hájovna Rovina → hradiště

Naučná stezka začíná u železniční stanice Mutějovice (pozor, poloha železniční stanice není totožná s polohou obce Mutějovice – je od ní vzdálená po silnici cca 2–3 km), ležící na trati Rakovník–Louny. Hned naproti nádraží přes silnici nacházíme 1. zastávku. Odtud vyrážíme vzhůru lesní cestou po žluté turistické značce.

Cesta se stáčí nejprve vpravo, pak vlevo. Po asi 400 metrech od výchozího místa potkáváme 2. zastávku (Geologické, mineralogické a paleontologické zajímavosti naučné stezky). Poté dál mírně stoupáme lesní vozovou cestou. Po dalších asi 250 metrech těsně před pravotočivou zatáčkou potkáváme 3. zastávku (Společenstvo prosvětleného lesního okraje).

Spolu s cestou zahneme vpravo a po 300 metrech dorazíme na konec lesa, kde se kolmo napojíme na polní cestu, po níž pokračujeme vlevo. Téměř vzápětí narazíme na 4. zastávku (Významné dřeviny lesních společenstev – zemědělství na Rovině).

Cesta vede zpočátku na rozhraní lesa a pole, ale od 5. zastávky (Přírodní společenstvo lesního okraje a mýtin), kterou potkáme po dalších 200 metrech, míří přímo napříč polem.

Po asi 600 metrech polní cesty dorazíme k dalšímu lesu. Lesem pak ujdeme ještě asi 250 metrů, k rozcestí Kounovské kamenné řady. Na rozcestí je umístěna 6. zastávka (Kamenné řady u Kounova).

Zde opustíme vozovou cestu a odbočujeme vpravo (stále po žluté) podél jedné z mnoha kamenných řad, spíše volným lesním úsekem než nějakou cestou. Po asi 100 metrech si nalevo na kraji mladé smrčiny povšimneme 7. zastávky (Původ a účel řad).

Odtud pokračujeme opět spíše volným lesem ve stejném směru podél kamenné řady. Po dalších 100 metrech přijdeme až k předhraně srázu, z níž seběhneme k 8. zastávce (Největší kameny řad). U této zastávky je rovněž odbočka délky 200 metrů vedoucí ke kamenu Gibbon I. Tato odbočka je značená značkou naučné stezky s písmenem G a ukazateli.

Od Gibbona se vrátíme k 8. zastávce a pokračujeme cestou po hraně srázu. Po asi 130 metrech přijdeme k 9. zastávce (Společenstvo suťového lesa).

Za zastávkou vejdeme brzy do světlého vzdušného lesa a pokračujeme stále rovně až k oplocenému výběhu pro koně a domku. Zde opustíme přímý směr a odbočujeme vlevo pěšinou mezi lesem a ohradou, která nás dovede na širokou polní cestou, po níž odbočujeme vpravo, k již viditelné hájovně Rovina. Dorazíme k ní, obejdeme ji a přijdeme na rozcestí. Zde opustíme žlutou značku a odbočujeme vpravo po modré.

Po necelých 300 metrech vozové cesty podél objektů hájenky dojdeme k 10. zastávce (Hradiště). Po dalším asi půl kilometru dorazíme k 11. zastávce (Význam lesa – umělé společenstvo listnatého lesa).

Tím naučná stezka končí, a my máme na výběr buď pokračovat po modré značce dolů k silnici a po ní vpravo do Domoušic (3 km) na vlak, nebo se odtud vrátit zpět ve vlastních stopách k výchozímu místu u železniční stanice Mutějovice, případně od hájovny Rovina sejít do Kounova (rovněž vlak), kde je muzeum kamenných řad (otevřené ale pouze v sezoně od dubna do října).

________________________________________________________________________________

3. Mšeno - Hradsko - Kokořín - Mšenské pokličky 

Hradiště Hradsko leží na oválném vyvýšenině nad údolím Kokořínského potoka. Tvoří jakousi náhorní plošinu jejíž základem jsou pískovcové skály. S okolním terénem je spojena úzkou šíjí, která se v současné době nachází přímo ve vesnici Hradsko. Tato šíje byla chráněna dvojitým opevněním. Samotné hradiště je situováno na druhém konci vesnice za kostelem, kde je dnes pole. Z valů se dochovala na západní části obce jen část v podobě meze rozrušené orbou. Podle však na Hradsku dosahovaly valy výše 14 m. Osídlení Hradska sahá až do mladšího paleolitu (34 tis. - 25 tis. př. n. l.). Z této doby se zde nalezlo velké množství kamenných industrií. Z mladší a pozdní doby kamenné (4000 - 2500 př. n. l.) se zde nalezlo několik nástrojů, ale obydlí těchto zemědělců nebyla nalezena. V době bronzové až laténské (1600 - 500 př. n .l.) došlo k výraznějšímu osídlení této lokality. Z doby únětické kultury se zachovaly pozůstatky obydlí, nádob, šperků. Z pozdní doby bronzové kultury knovízské je zde doložena hrazená osada.

Hradiště Hradsko z mladší a pozdní doby bronzové a hlavně z doby slovanské je zajímavé nejen svou polohou, ale také tím, že by mohlo být považováno za hrad Canburg, který je zmiňovaný ve franckých písemných pramenech z počátku 9. století v souvislosti s tažením Karla Velikého do Čech v roce 805. Hradiště bylo prý Karlem Velikým neúspěšně obléháno.

Lokalita. Hradiště se nalézá v místě dnešní obce Hradsko a na jejích okolních pozemcích na náhorní plošině pískovcového bloku nad říčkou Pšovka (Kokořínský potok). Hradiště je na všech stranách chráněno příkrými, až 100 m vysokými skalními srázy. Přístupné je pouze na východní straně díky 70 m široké šíji, která byla přepažena mohutnými valy.

Opevnění. Hradiště bylo poprvé opevněno v mladší a pozdní době bronzové lidem knovízské kultury. V tomto období byla využita pouze střední část hradiště a opevnění bylo zjištěno v podobě mohutné palisády, zabudované v základovém žlabu. V tomto období nebyl chráněn opevněním šíjový přístup. Po druhé bylo hradiště opevněno v 9. století v raném středověku. Slovanské opevnění chránilo přístupovou šíji ve dvou liniích, které však nebyly vybudovány současně. Nejprve vyrostlo v 9. století vnější obloukovité opevnění s příkopem. Tato hradba se nacházela v místě dnešní návse, dnes již není patrná. Opevnění bylo tvořeno dřevohlinitou hradbou s roštovou konstrukcí a s čelní kamennou zdí zpevněnou dřevěnými kůly. Hradba byla nejprve 7 m široká a postupně byla rozšířena až na 14 m. Druhá, vnitřní linie s čelní kamennou zdí a dřevohlinitým valem, opevnění vznikla až v 11. století a dosahovala šířky až 14 m.

Vnitřní zástavba. Na nejvyšším místě hradiště byl objeven dvorec s obytnými stavbami a jámami z 9. a z první poloviny 10. stolet, který byl oddělen od svého okolí palisádou. V 11. století bylo hradiště velmi hustě osídleno a v této době patřil k hradišti patrně i kostelík, který stál na místě dnešního kostela sv. Jiří. V blízkosti kostelíka bylo zjištěno také slovanské pohřebiště.

Datace a nálezy. Plocha hradiště byla osídlena již v mladším paleolitu kulturou aurignacien (-30000 až -24000 př. Kr.). Z této doby pochází skoro 2000 nálezů, které sestávají hlavně z pazourkových a čedičových artefaktů. Dále byly na ploše hradiště zjištěny ojedinělé nálezy v podobě zlomků keramiky a kamenných nástrojů z období neolitické kultury s lineární keramikou (-5400 až -4900) a eneolitické kultury s keramikou vypíchanou (-4900 až -4300). V severní části plošiny bylo objeveno sídliště unětické kultury s prvky kultury veteřovské (-1650 až -1500). Další kulturou, která osídlila plošinu byla kultura knovízská (-1300 až -1000) z mladší doby bronzové a kultura štítarská (-1000 až -750) z pozdní doby bronzové. Hradiště bylo osídleno i v pozdním halštatu a v době laténské, ze které pochází nález misky, vytáčené na kruhu a zlomek skleněného náramku z 3.-1. století př. Kr. Nejvýznamnější osídlení hradiště však spadá až do raného středověku, kdy na tuto lokalitu přišli na počátku 9. století Slované.

_____________________________________________________________________________

4. Hrad Houska - nejtajuplnější letošní výlet !

Tato stavba stojí uprostřed Dubské pahorkatiny nedaleko České Lípy. Podle nejnovějších poznatků, vyplývajících z archeologického průzkumu, byl hrad založen v dekádě 1270-1280 Přemyslem Otakarem II., a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem, dokonce stejnou cisterciácko-burgundskou stavební hutí (výklad na hradě Houska tvrdí, že stál až za doby Václava I.). Původní hrad byl dvoudílný, přičemž o podobě předního hradu dosud jen velmi málo víme. Zadní část tvořila tři palácová křídla, dochovaná v plné výši podél bočních stran, a zadní strany čtverhraného skalního útvaru. Součástí zadního křídla byla i výstavná kaple. Na vstupní straně bylo nádvoří uzavřeno pouze hradbou. Na vystupujícím skalním bloku v nároží se tyčila mohutná, dnes již neexistující čtverhranná věž. Pravidelnost Housky vyplývala z malých rozměrů a obrysu staveniště, které ani jiné řešení neumožňovalo.

Pravděpodobně z rukou Václava II. se dostal do držení Ostrve, pánů z Dubé a jeho prvním majitelem se stal Hynek Berka z Dubé (jinak nazývaný Jindřich ze Žitavy). Pánové z Dubé v období své největší slávy rozhodovali o trůnu, jakož i o příjmech pokladny koruny. Území kolem Housky patřilo v té době koruně, tedy králi. Mladý král Václav II. byl však již od r. 1278 vězněn na Bezdězu a ve skutečnosti tedy majetek nespravoval. Hynek Berka z Dubé této situace využil a aby území ochránil před rodem Michaloviců, kteří měli o tuto půdu také zájem, nechal zde vystavět opevněný hrad. Dalším důvodem byly zisky, plynoucí z ochrany obchodníků a kramářů, cestujících po kupecké stezce z Prahy do Žitavy, kteří byli často napadáni loupeživými rytíři a lapky v tehdy téměř neprostupném lese. Nadto měl hrad výhodnou polohu, téměř v centru spravovaného území. Kamenný hrad nebyl v této lokalitě prvním sídlem.

Původně na tomto místě stálo dřevěné hradiště postavené již kolem r. 878 vévodou Pšovanů Slaviborem (Pšované – rod sídlící nedaleko Mělníka na hrádku Pšově). Ten ho vystavěl pro svého syna, jménem Housek. Právě od něj získalo název jak dřevěné, tak i pozdější kamenné sídlo.

Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídali, vedle již zmíněných panovníků a pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe i hraběnka Andrássy. Traduje se, že hrad dal postavit Jindřich z Dubé v letech 1280-1290. Od něho koupil 30. listopadu 1432 Housku Jan Smiřický. Ten prodal roku 1502 Housku Václavu Hrzánovi z Harasova, zdědil jí Tobiáš Hrzán z Harasova.

Pan Tobiáš zatoužil po elixíru mládí a kamene života. V té době se šířilo světem, že to dovedou jen věhlasní alchymisté. V blízkém okolí nebyl žádný takový k mání a proto si pozval na svůj tajuplný hrad Housku alchymistu z Německa. Ten pozvání přijal, ale byl to šarlatán a chtěl na panu Tobiášovi co nejvíce vydělat. Tobiáš Hrzán jeho podvod odhalil a to byl konec německého alchymisty na hradě Houska.

S rozvojem dělostřelectva v druhé polovině 15. století či na počátku 16. musíme předpokládat výstavbu vnějšího opevnění, strženého v 17 . století. Koncem 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V rámci těchto úprav vznikly i známé fresky v raně gotické klenuté místnosti patra východního křídla; zachycují kromě jiného i podobu Housky s raně gotickou věží, zbořenou pak roku 1658.

V roce 1621 přechází do rukou Albrechta z Valdštejna, na základě císařských rozhodnutí měl být v polovině 17. století, pro svou údajnou zchátralost zbořen, ovšem nestalo se tak, byly zbořeny pouze vnější stavby ochranného charakteru. Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Zejména zásahy renesanční určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu (zpřístupnění po třicetileté válce). V roce 1823 byly na chátrajícím hradu provedeny stavební úpravy renesančního charakteru.

A konečně v r. 1924 hrad kupuje od hraběnky Eleonory Andriassyové prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek, jehož přímí dědicové pravnuci pan Ing. Jaromír Šimonek a paní MUDr. Blanka Horová dnes (od roku 1998) velice úspěšně napravují výsledky čtyřicetileté péče státu o památku, která je zejména díky původní gotické hradní kapli hodnocena jako přinejmenším středoevropský unikát (malby - přelom 13. a 14. století). Po opravách byl až do r. 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté, díky své poloze v Sudetech, do r. 1945 využívala hrad německá armáda, od r. 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Po dožití střech položeny nové (měděné), plánované noční sanatorium Spolany Neratovice nebylo dokončeno. Hrad byl počátkem 90. let předán Instavu Praha, poté vydán v restitucích původním majitelům jak již bylo naznačeno výše...

Renesanční zámek s prvky gotického hradu je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu.

Kronika Václava Hájka z Libočan:

„ ... Léta 878: Slavomil Bšovský, jinák Mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Housek nebo Houskov jmenovati. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy ten hrad byl pustý zuostaven. ...“

„... Do těchto dob (1612) spadá postavení kostelíka při hradu Housce. Byla tu totiž ve skále díra, o které se povídalo, že tam zlí duchové bydlí a proměňujíce se v rozličných hovad tvářnosti, lidi tudy chodící strašili. I stalo se, že seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a jí ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli, vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemysleli, než že to je vchod do pekla. Zasypávali tu díru, ale ta byla nenasytná. Konečně se jim to přece povedlo a postavili tu kostelík a místo okolní pojali do obory v nově založené. Kostelík pak se udržel do roku 1830, kdež pro sešlost zbořen. ...“

_________________________________________________________________________________________

5. Zřícenina hradu Kumburk

Zříceninu původního gotického hradu Kumburk, vystavěného před rokem 1325 najdete přibližně šest kilometrů na západ od města Nová Paka. Kumburk najdete v nadmořské výšce 642 metrů na strmém čedičovém vrchu, který je zasazen do půvabné krajiny Český ráj. Chráněná kulturní památka Kumburk vám poskytne z věže nádherný výhled na Český ráj a Krkonoše. Hrad je volně přístupný a několikrát do roka tady můžete narazit na zajímavou akci v historickém duchu. Hrad Kumburk založil Markvart z Vartenberka, k dalším majitelům patřili například Krušinové z Lichtenburka, Žehušičtí z Nestajova, Berkové z Dubé, Trčkové z Lípy, Smiřičtí ze Smiřic, páni z Valdštejna, páni z Tyfenbachu, Šternberkové a Trauttmandorffové. V šestnáctém století sloužil jako vězení a ke zpustošení došlo během třicetileté války Švédy. Na příkaz císaře Leopolda I. byl hrad v roce 1658 zničen a zbořen. Hrad Kumburk provází hned několik pověstí. Jedna se vztahuje ke Smiřickým – prý zde jedenáct let věznil Zikmund Smiřický svojí dceru Elišku, která se zamilovala do kováře, odtud ji dostal Ota z Vartenberka. Povídá se, že zdejší poklad hlídá kohout s ohnivýma očima a prý se zde zjevují přízraky panny Meluzíny a smutného myslivce. Romantické zříceniny inspirovaly i Karla Hynka Máchu, který zde má pamětní desku. Na Kumburk se dostanete od vlakové stanice Syřenov, vzdálené tři kilometry. Půjdete po žluté turistické značce.

_______________________________________________________________________________________________

6. Rabštejnek - romantická zřícenina

(10 km, středně náročná trasa)

 Zřícenina hrádku Rabštejnka je opravdu miniaturní. Je to jedna z těch romantických zřícenin, kterých jsou v lese desítky. Rabštejnek je docela ještě zachovalý – nezbyly z něj jen valy, jak to u lesních hrádků bývá, ale i části zdí, věže a branka. Takže vzhůru na Rabštejn!

 Za začátek naší cesty zvolíme vesnici Rabštejnská Lhota, ležící asi 5 km jižně od Chrudimi. Tam nastoupíme na modrou značku směrem do Kochánovic. Hned za vesnici projdeme přírodní památkou „Na skalách“, kde se zachovaly projevy transgrese křídového moře. Na prvohorní křemence zde nasedají druhohorní pískovce. Na některých místech lokality lze nalézt křemencové valouny opracované příbojem druhohorního moře.V minulosti zde byla řada drobných lomů.

Pokračujeme po modré na Podhůru, kde míjíme zbytky Čertovy skalky a na rozcestí odbočíme vpravo na žlutou značku. Po té dojdeme až na rozcestí u Kochánovických rybníků. Zde se napojíme na zelenou značku, míjíme starou vojenskou střelnici, Tyrolský domek (dnes sloužící jako chata skautům) a stoupáme do mírného kopce lesní cestou až do vesnice „Rabštejn“. Jedná se spíše o pár domů, než o vesnici, ale je odtud krásný výhled na Rabštejnskou Lhotu i na Chrudim.

Odtud už je to po zelené doslava jen „co by kamenem dohodil“ ke zřícenině hrádku Rabštejna. Jedná se o rozlohou jen malou zříceninu (proto nazývána „Rabštejnek“) založenou ve 14. století. Pak byl neustále prodáván a kupován, až byl roku 1585 připomínán již jako pustý. Ve 2. polovině 19. století, za knížete Františka Josefa Auersperga, byly zbytky starého hradu romanticky upraveny jako místo pobytu při loveckých výpravách panstva. Dnes je Rabštejnek už jen zříceninou.

Až se dostatečně pokocháme, po zelené značce sejdeme do Rabštejnské rokle (ze které vystupují četné skalky) a na rozcestí se dáme doprava na červenou značku vedoucí do Chrudimi. Na návrší Dubinec už naposled vystřídáme červenou značku za žlutou a pohodlně dojdeme zpět do Rabštejnské Lhoty.

____________________________________________________________________________

7. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou - barokní skvost Vysočiny

Barokní zámek v Jaroměřicích se řadí k nejmohutnějším stavbám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Reprezentační prostory zámku si zčásti zachovaly svou původní podobu, zčásti jsou volně instalovány v duchu šlechtického životního stylu 18. a 19. století.

Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice nad Rokytnou centrem kulturního života, který zde organizoval Jan Adam Questenberk. Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Kapelníkem zámecké kapely byl také známý český hudební skladatel František Václav Míča, který je autorem vůbec první české opery O založení města Jaroměřic. U zámku vznikla francouzská zahrada, která za řekou Rokytnou přechází v anglický park. Ten je  volně přístupný veřejnosti. Využívá se ke konání různých kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského. Také v zámecké expozici najdete, mimo jiné dobové hudební nástroje a další předměty související s bohatým hudebním životem.

Prohlídkové okruhy vás vezmou do samého nitra zámku, jehož jednotlivé místnosti jsou zařízeny podle jejich bývalých funkcí a navráceny účelům, ke kterým dříve sloužily. Navštívíte tak Sál předků, pracovnu hraběnky a hraběte, taneční sál, čínský kabinet, ložnici hraběte a v přízemí sala terrenu s přilehlými římskými lázněmi, zámeckou obrazárnu nebo hostinské pokoje šlechtického sídla. V blízkosti Jaroměřic nad Rokytnou lze také vidět interiér farního kostela sv. Markéty, postavený spolu se zámkem v duchu vrcholného baroka. V prostorách klenutých renesančních sklepů objevíte zámeckou vinotéku. V romantické zahradě nebo pod klenbami zámeckého sklepa tak můžete ochutnat z široké nabídky kvalitních moravských vín. Vinotéka také pořádá pravidelné ochutnávky vín, které se staly tradiční společenskou akcí.

Z historie hradu: původně středověkou tvrz stojící na skále chránily z jižní strany bažiny říčky Rokytné. Renesanční podobu získal zámek koncem 15. století, kdy vznikl také základ zahrady, která tenkrát dosahovala jen k říčce. O dnešní barokní vzhled zámku se zasloužil poslední z rodu Questenberků, Jan Adam. Z ideální podoby se podařilo realizovat jen část. I tak je ale zámek pro svou rozlehlost i výzdobu jednou z nejcennějších kulturních památek. Součástí projektu barokní přestavby zámku bylo i založení zámecké zahrady na pravém břehu Rokytné. Francouzsko-anglický park měří asi 9ha, z toho asi 8 ha právě na pravém břehu. Voda z říčky Rokytné byla použita tak, aby mohla v parku cíleně vzniknout dvě slepá říční ramena vytvářející z části zahrady umělý ostrov. Při úpravě zámku došlo také k odrubání skal, takže už nejsou patrné. Vedle zámeckých budov se rozkládá část zahrady ve francouzském stylu a na druhé straně říčky Rokytné pak pokračuje rozsáhlá část parku anglického.

Přírodní park Rokytná a údolí Rokytné

Údolí meandrujícího toku Rokytné vyniká zachovalým krajinným rázem. Ten tvoří zákruty řeky se starými břehovými porosty a četnými skalisky. V jejich okolí jsou hustě zalesněné a nepřístupné svahy.

Přírodní park Rokytná se rozprostírá po obou březích řeky Rokytné a říčky Rouchovanky na území okresu Třebíč a Znojmo. Celková výměra činí 5320 ha. Území je součástí Jevišovické pahorkatiny s plochou nivou, skalnatými břehy a listnatými háji porůstající údolí a rokliny.

Tok říčky Rokytná je lemován starými břehovými porosty tvořenými převážně olší, vrbou a jasanem, vzácněji klenem, dubem a babykou. V bylinném patře jsou zastoupeny některé velmi vzácné druhy, např. sněženka podsněžník. V horní části údolí se kolem meandrující říčky rozprostírají loučky a podhorské lesy, druhá část údolí se vyznačuje skalními útvary s romantickými zákoutími.

Vyskytují se zde vzácné a chráněné byliny a živočichové, jako např. brambořík nachový, dymnivka plná, stulík žlutý, česnek medvědí, sněženka předjarní, kyčelnice cibulkonosná, žluna zelená, skorec vodní, strakapoud prostřední, ledňáček říční, rak říční nebo užovka podplamatá.

Údolí Rokytné prochází u Budkovic NPR Krumlovsko-rokytenské slepence a PP Budkovické slepence. Uchvátí vás zde masivní stometrové slepencové stěny. Řeka Rakytná vytváří v těchto místech několik meandrů. Největší z jejích meandrů jsou v Moravském Krumlově a kolem obce Rokytná, kde díky členitosti a sklonitosti vytvářejí efekt přirozených skalních amfiteátrů.

Nejsevernější část Budkovických skal navíc zdobí romantické ruiny opuštěného zemědělského dvora skrývající pozůstatky někdejší tvrze

Do údolí říčky Rokytné se dostenete z Jaroměřic nad Rokytkou po žluté značce, na kzerou se můžete připojit v obci Biskupice, Tavlíkovice, Tulešice nebo v Moravském Krumlově. Z Moravského Krumlova vede údolím modrá značka až do Ivančic. Celková délka turistické trasy z Jaroměřic do Ivančic podél potoka je 56 km.

_________________________________________________________________________________

9. Čertova brázda

Čertova či Prokopova brázda je jednou z největších záhad nejenom České republiky, ale také střední Evropy. Jedná se o linii dlouhou desítky kilometrů, která je zaříznutá do krajiny mezi Sázavou a Chotouní.

Podle pověstí ji prý vyoral svatý Prokop, který si do pluhu zapřáhl čerta. Je to obrovský příkop o déce 21 kilometrů, který je 14 až 20 metrů široký – s rovným dnem a šikmo se svažujícími stěnami, zahloubený dva až šest metrů pod úroveň terénu. Některé její úseky již nenávratně splynuly s místními komunikacemi, jiné se ovšem dochovaly v podobě mohutných úvozů a příkopů v lesích.

Mnozí archeologové spojují tuto brázdu s významnou dálkovou obchodní cestou, která vedla z jižních Čech přes sázavský brod do Chotouně, Nymburka a dále do Polabí. Nejzajímavější je ale fakt, že tuhle tajemnou cestu stavěli naši předkové již v mladší době kamenné, tedy před více než 6000 lety. Tehdy se v okolí Sázavy těžil krystalický vápenec. Přestože se žádné vývrty nenašly, rozbor nalezených náramků dokládá, že se jedná skutečně o sázavský vápenec. Náramky se nacházejí až v Německu a je tedy pravděpodobné, že skutečně docházelo k jakémusi směnnému obchodu zboží skrze tuto stezku. Čertova brázda tak mohla sloužit jako pravěká dálnice, jako pracovní a obchodní stezka. Patrně šlo také o jakousi rituální cestu, protože propojuje také několik pravěkých pohřebišť a posvátných vodních pramenů.

Čertova brázda by bývala mohla být největší pravěkou stavbou ve střední Evropě - kdyby se o ní vědělo a kdyby zůstala zachována. Bohužel časem Čertova brázda podlehla zemědělským a průmyslovým úpravám krajiny, byla zavážena a zaorávána nebo využívána jako místo pro skládky. Dnes se na celé trase zachovalo jen pár kratičkých úseků dávajících zhruba představu, jak kdysi mohla vypadat.

___________________________________________________________________________

10. Hrad Šumburk 

Návštěva mohutných zřícenin nadchne každého turistu, který obdivuje daleké rozhledy - panoramatický rozhled po okolní velmi hezké krajině se hluboce vryje do návštěvníkovy paměti.

Na vrcholku Klášterecké hory v malebné krušnohorské krajině se pouhé tři kilometry od Klášterce nad Ohří vypínají zbytky kdysi významného pohraničního hradu Šumburk. Dnes ho po výšlapu do poměrně vysokého kopce nalezneme již jen v podobě romantické zříceniny, kdysi se však pyšnil vysokou obranou hranolovou věží, takzvaným donjonem, důkladným opevněním mohutných hradeb se zabudovanými baštami a hlubokým valem v předsunuté linii.

Mohutný hrad s původním jménem Nový Šumburk byl založen Vilémem ze Šumburka v 15. století a nazván podle původního rodového sídla v dnešním Německu. Kolem roku 1550 byl téměř celý hrad zničen požárem a zřejmě již nebyl jako sídlo majitelů panství nikdy obnoven. Jako pustý je poprvé popisován na počátku 17. století. Na hrad se můžete vydat po červené turistické značce z Perštejna či z druhé strany podle Ohře z Klášterce, pro automobilisty je nejlepší odbočit z hlavní silnice č. 13 na Kláštereckou Jeseň a zaparkovat u polní cesty k opuštěnému hospodářskému dvoru Šumná.

_____________________________________________________________________________

11. Langova rozhledna na Onen Svět

Chcete z České republiky vidět Alpy? Langova rozhledna v Lašovicích je to pravé místo. Dopřát si tu můžete i romantickou večeři v restauraci turistické chaty.

Dřevěná konstrukce vysoká 15 metrů byla postavena v roce 2001. Stojí v nadmořské výšce 620 metrů na bočním vrcholu kopce Hrby na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje. Na jaře 2006 byla rozhledna opravena a nově natřena. Přibyla výstavní místnost v jejích útrobách.

Nádherný výhled do jižních i středních Čech, pohled na střední Povltaví, k tomu všemu restaurace s výbornou kuchyní, kvasnicové pivo, parkování zdarma a ubytování v nejlepší kvalitě v krásné stylové turistické chatě. Oslavy, rauty, školení, svatby, školy v přírodě a spoustu dalšího lze zde uskutečnit. Chcete rybařit, jezdit na koni nebo v kočáře? Není problém. Vše a ještě mnohem víc tu najdete!

Z Langovy rozhledny už není jenom pěkný výhled po okolní i vzdálené krajině, ale můžete v jejím nejvyšším patře strávit nerušenou romantickou večeři při západu slunce a svíčce ladně plápolající v lucerničce. Ten večer, kdy se rozhodnete pro neobvyklý zážitek, pochutnáte si s vaším partnerem na šampaňském s jahodami, speciálním rozhlednovém menu či domácí palačince, která bude sladkou tečkou za nezapomenutelným večerem a neopakovatelnou atmosférou.

__________________________________________________________________________________

12. Vánoční výstup na horu Říp

V sobotu 19.12. nás čeká adventní výlet !

Tentokrát již potřetí vyrazíme na slavnou horu Říp !

A jelikož se jedná o Adventní výlet, tak až vystoupáme na horu tak budeme zpívat koledy, bude rozdávání dárků jak pejskům tak lidským účastníkům výletu, budou svíčky atd. Prostě Vánoční atmosféra se vším všudy.

Sejdeme se v 11.30 h v na parkovišti v obci Krabčice část obce Rovné /přesná poloha je 50°23'53.751"N, 14°17'45.061"E /