Rok 2017 - přehled výletů

Plán výletů na tento rok

1. Lovecký zámeček Tři trubky v Brdech – 11.2. - pro nemoc skoro všech zrušeno

2. Hrad Vrabinec – 18.3. - z důvodů neúčasti nikoho zrušeno..:(         

3. Martinské stěny a pramen a pomník Járy Cimrmana – 22.4. - změna termínu na 6.5. 

4. Hrad Bezděz a jeho okolí – 20.5.

5. Výlet za objevením karlštejnské Ameriky – 17.6.

6. Červenec – Srpen  - návštěvy na chatách /Vestec i jinde/, ohýnky a grilování, toulky   po okolí

7. Výlet po českorajských rybnících – 16.9.

8. Ze Zlaté Koruny na Kleť – 14.10.

9. Za romantickými výhledy na Sázavu – 18.11.

10. Vánoční výstup na Říp – 16.12.

_____________________________________________________________

1.     Lovecký zámeček Tři trubky v Brdech

Památky

Lovecký zámeček poblíž soutoku Třítrubeckého a Padrťského potoka byl vybudován na konci 19. století Jeronýmem Colloredo-Mansfeldem. Stavbu navrhl vídeňský architekt italského původu Camillo Sita v duchu doznívajícího romantismu.

Zámeček Tři Trubky leží v divokém srdci středních Brd, na soutoku Třítrubeckého (dříve nazývaného Černý) a Padrťského potoka. Ve 30. letech 20. století zde krátkou dobu pobýval prezident Tomáš Garrigue Masaryk, v roce 1938 pak i jeho nástupce Edvard Beneš. Během německé okupace zde pobýval polní maršál Walther von Brauchitsch. V roce 1941 po prodělaném infarktu rezignoval (a neshodách s Hitlerem) na místo vrchního velitele Wehrmachtu a mezi roky 1942 až 1945 pobýval na zámečku Tři trubky jako „vrchní lovčí“.

Po roce 1948 nadále sloužil k ubytování generálů a pohlavárů z ministerstva obrany i vlády, a pravidelně vítal nejvyšší představitele Varšavské smlouvy. Proto také unikl chmurnému osudu, který potkal okolní osady a samoty. Většina loveckých sbírek však byla přesunuta na nedaleký zámek Dobříš. Dlouhé roky se tak nacházel ve vojenském újezdu Brdy a spadal do majetku Ministerstva obrany. Při cvičeních se tu pořádaly hostiny a na zvěř bohatý revír měl armádním střelcům co nabídnout. Díky svému postavení se však zachoval ve velmi dobrém stavu. Další zajímavostí je zdejší jedle Douglaska, která zde roste již 160 let a je údajně druhou největší v ČR.

Nyní již zámeček pod armádu nespadá a v blízké budoucnosti by zde mělo vzniknout návštěvnické centrum CHKO Brdy.

A kudy sem? Nejkratší a nejpříjemnější cesta vede ze Strašic. Zaparkovat můžete na kraji lesa u rozcestí „Padrťský potok“. Odsud vede k zámečku šipka. Trasa vede po mírně stoupající asfaltové silničce (bez provozu).

2.     Hrad Vrbinec

Při pohledu na některé stavby se člověku bezděky vkrádá na mysl otázka, kolik úsilí a lidských životů muselo jejich zbudování stát. K takovým objektům lze jistě počítat i hrad Vrabinec, který si na velmi strmé skále mezi Ústím nad Labem a Děčínem postavili ve druhé polovině 14. století páni z Těchlovic a jehož zříceniny později velice obdivoval Bohuslav Balbín. Postavit hrad na divoce rozeklaném skalisku nad labským údolím muselo být jistě počinem extrémně obtížným a nebezpečným; však také zvolené staveniště ovlivnilo podobu samotného hradu natolik, že ten asi zdáli opravdu působil dojmem neuspořádaného vrabčího hnízda. Z hlediska turistického jsou zbytky hradu Vrabince cílem jistě zajímavým, ale jen pro otrlé. Ostatní mohou navštívit zejména blízké zámky ve Velkém Březně, Benešově nad Ploučnicí nebo Děčíně a ti, kdo dávají přednost hradům, si nenechají ujít známý hrad Střekov u Ústí nad Labem, hrad Blansko na protějším břehu řeky proti Vrabinci, či jižně od něj – v Třebušínské kotlině položené – Žižkovy hrady Kalich a Pannu.

Historie hradu

rad Vrabín, známý později obecně pod jménem Vrabinec, byl postaven nad údolím potoka nedaleko osady Babětína, na příkré rozeklané skále. Mohutná čedičová skála je zakončena čtyřmi výčnělky, mezi něž byla vestavěna hlavní část hradu. Na nejvyšším z nich, stěží přístupném po jednoduchých stupních, stojí dosud sloupovité zdivo hlásky. Na západě byly výčnělky obezděny v menší nádvoří. Zdi jsou zachovány v několika zbytcích, z nichž nejdelší měří 12, nejvyšší 8 m; zdivo je z čediče. Obydlí zbrojnošů byla na sever odtud, u přístupové cesty. Členitá a pro obtížný terén málo vzhledná stavba dala asi hradu jméno po vrabčím hnízdě.

Pověst připisuje tomuto místu kultovní význam. Názory, že hrad vznikl současně s Děčínem v druhé polovině 12. století (v souvislosti s johanity), nelze prameny doložit. Hrad postavili páni z Těchlovic, kteří ve 14. století chtěli založit panství konkurující Děčínu. Byl to asi Ješek z Těchlovic, který se pak v r. 1403 píše na Vrabíně, potom na Vrabinci. Těchlovicové se však dostali v r. 1415 do finanční tísně, odešli do Stružnice a patronátní právo v kostele v Nebočadech za ně vykonával Zikmund z Vartemberka. Neznámo jak, patrně však protiprávně, seděl v r. 1425 na hradě Mikuláš z Lobkovic. Ale už po dvou letech hrad patřil druhé manželce Zikmunda z Vartemberka Anežce ze Šternberka.

Žádný z kronikářů nezaznamenal dobytí Vrabince ve válkách Vartemberků s lužickým šestiměstím. Zprávu kronikáře Bereita o přemožení Reibeniku r. 1444 vztáhl A. Bernau a po něm A. Sedláček na Vrabinec, ale už A. Heber a rovněž Focke se podle souvislosti domnívali, že jde o tvrz Rybnov u Holan. Přihlédli také k nepravděpodobnosti příliš dalekých pochodů vojska Lužičanů. Je pravděpodobnější, že hrad byl dobyt při výpravě proti Blansku r. 1442. Přesto však byl Vrabinec dále udržován, protože r. 1504 potvrdil Vladislav Jagellonský Zikmundovi mladšímu z Vartemberka jeho držení jako středu panství s vesnicemi Hliněnou, Fojtovicemi, Těchlovicemi, Přerovem, Zadní Lhotou, Sovenicemi, Dobkovicemi, Nebočady, Hartou (dnes částí Boletic nad Labem), Humprechticemi (později Humprosky, dnes samota u Těchlovic), Libčí (dnes Rytířovem), Přední Lhotou a Roztokami.

Avšak už r. 1515, při prodeji Děčínska Mikulášem Trčkou saským Salhausenům, se uvádí poprvé Vrabinec jako pustý. Zanikl náhodným požárem, jak se domníval Bernau, nebo byl opuštěn pro krajně nepohodlnou polohu a ponechán zkáze. Jako pustý se uvádí i při prodeji části panství Hansem Salhausenem Rudolfu z Bünau r. 1543.

Historie objektu:

Pověsti, podle nichž byl hrad Vrabinec založen už ve druhé polovině 12. století, nelze nijak doložit. Mnohem spíše se zdá, že jej založili až páni z Těchlovic na sklonku 14. století. První zmínka o Vrabinci (Vrábníku) pochází až z r. 1404, kdy se po něm psal Ješek z Těchlovic. Někdy před r. 1415 se páni z Těchlovic dostali do finanční tísně, která je patrně přinutila prodat hrad Vrabinec Zikmundovi z Vartemberka. Za neznámých okolností Vrabinec zísal Mikuláš z Lobkovic, který na něm sídlil r. 1425. Že se jednalo o stav neobyčejný je nejlépe vidět z toho, že Zikmund z Vartemberka Mikuláše pozval na hostinu, kde jej zajal a požadoval vydat Vrabinec zpět. Tak se také na zásah knížete Bedřicha Saského skutečně stalo; r. 1427 se Vrabinec nacházel v rukou Zikmundovy manželky Anežky ze Šternberka. Za válek Vartemberků s lužickým Šestiměstím byl hrad Vrabinec Lužičany patrně dobyt a vypálen (buď r. 1442 nebo ještě spíše 1444), zaručenou zprávu však o tom nemáme. Na válečné události bohaté 15. století ale asi přečkal, protože ještě r. 1504 potvrdil král Vladislav Jagellonský Zikmundovi mladšímu z Vartemberka jeho držení jakožto centra nevelkého panství s třinácti vesnicemi. Již nedlouho poté však hrad za neznámých okolností zanikl, protože r. 1515, při prodeji Děčína Mikulášem Trčkou z Lípy Salhausenům, je označen jako pustý. Tento stav, znovu potvrzený při prodeji části panství r. 1543, pak už nikdo nezměnil.

Exteriér, stavební vývoj:

Hrad Vrabinec stával na rozeklané čedičové skále nad pravým břehem řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Jeho hlavní objekty se tyčily na dvou nepřístupných skalních sucích, na něž se temeno skály, převýšené o více než 200 m nad hladinou řeky, rozpadá. Povaha staveniště vylučovala přístup ke hradu jinudy než cestou z přilehlé plošiny od severozápadu. Pod severním skalním sukem, jehož vrchol zaujímala podle všeho hranolová obytná věž, se nacházela po padacím mostě dostupná kulisová brána, již ze západu střežila okrouhlá bašta na menší skalce. Za bránou se nacházelo nevelké předhradí, prostor pro něž poskytla na jih se táhnoucí plošinka, vymezená na východě a jihu skalním masivem vlastního hradu a na západě prudkým svahem. V jižní části předhradí jistě stávala nějaká zástavba hospodářského charakteru, jejíž podobu však za současného stavu poznání nelze určit. Z předhradí vedla druhá brána s padacím mostem na východ, do výše položeného dvorku uzavřeného na severu a jihu skálami a na západě hradbou (či budovou?) nad strmým srázem. Na temeni severní skály stával již zmíněný donjon, jižní skálu zabíral obdélný palác. I na nejvyšším skalním stupni jižního sopouchu stávala nějaká zděná stavba; možná subtilní, z paláce přístupná hranolová věž.

3.     Martinské stěny a pramen a pomník Járy Cimrmana

Přírodní památka

Poloha:

Přírodní památka Martinské stěny se nachází v jižní oblasti českolipského okresu a v severní části chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Jedná se o zalesněné území s množstvím skal, poblíž kterého je řada menších chráněných území, například Stříbrný vrch nebo Kostelecké bory.

Tato výrazná skupina skal spadá pod město Dubá, coby přírodní památka se rozkládá na ploše 3,18 ha a je položena v nadmořské výšce 390 - 420 m.n.m. Cílem ochrany tohoto území jsou především bezobratlí živočichové, pro které je tato oblast domovem. Vyskytuje se zde například pavouk slíďák nebo sklípkánek hnědý.

K vyhlášení přírodní památky Martinské stěny došlo 19. listopadu 2002.

Jak se sem dostat?

Celou severní oblast Kokořínska protíná žlutá turistická značka, která se táhne také přes úpatí skal. Vede tudy též cyklostezka pod číslem 0058.

Jedete-li vlakem, pak je nejjednodušší vystoupit v Blíževedlech, vzdálených od Martinských stěn asi 5 km.

Pěšky lze k Martinským stěnám dojít z obce Dolní Heřmánky, které jsou odtud asi 1 km ve směru na východ.

Charakteristika oblasti

Oblast Martinských stěn tvoří pískovcová plošina a příkrá hrana skal. Na plošině je písčitá půda a rostoucí bor, kdežto na hraně skal je pouze zvětralý písek a solitérní borovice.

Jára Cimrman

Na Kokořínsku objevili místo smrti Járy Cimrmana

Nenápadné lesní rozcestí Husa uprostřed skalního Dubského Švýcarska je ve skutečnosti velmi významným místem pro všechny cimrmanology. V roce 1921 zde totiž při své cestě z trhu v Mělníku tragicky zahynul pověstný Jára Cimrman.

středa 19. dubna 2006, 14:53 - KOKOŔÍN

V poslední době se s místy, která jsou spojována s výskytem světově proslulého českého génia a vynálezce, doslova roztrhl pytel. Inflace míst spojených s pobytem Járy Cimrmana byla dokonce důvodem, proč se proti tomuto jevu jeho duchovní tvůrci ostře postavili.

Zda mezi podobná místa patří i rozcestník Husa v severní části CHKO Kokořínsko, je otázkou. Každopádně tabulka na stromě umístěná hlásí kolemjdoucím turistům, že právě zde 21. května 1921 Největší Čech tragicky skonal po výbuchu svého posledního vynálezu.

Podle nekrologu na pomníčku k tomu mělo dojít nešťastnou náhodou, když se vracel z trhu v Mělníku, kde koupil 10 hus. Bohužel k přesunu používal svůj poslední vynález, automobil na stlačený vzduch a vodu. Následkem poruchy "hydrogenerátorového izolátoru WP 1" dochází v prostoru dnešní křižovatky Husa k výbuchu, na jehož následky zahynul jak Mistr, tak 6 čerstvě zakoupených hus.

Na zbylé čtyři prý bylo ve zdejších lesích možno narazit ještě v červnu 1924. Nedaleko pietního pomníku této bez přehánění národní a světové tragédie, na kterém kolemjdoucí poutník najde i několik dosud neznámých fotografií z Cimrmanova života, lze nalézt jeho léčivý pramen z roku 1898.

Kousek od něj je odbočka ke skalnímu útvaru Husa. Cestu k němu turistům ukazuje plechová cedulka Klubu českých turistů.

"Tenhle rozcestník měl za komunistů nejkratší životnost ze všech turistických ukazatelů v celém Československu", směje se tramp Petr Úpický, přezdívaný kamarády Slon. "Vždy, když jsme sem, do Roverských hor přijeli, byla totiž na tabulce se jménem Husa vyškrábáno první písmeno, takže rozcestník ukazoval USA- 500 metrů. No uznejte, to si v té době nikdo nemohl nechat ujít!" směje se tramp Úpický.

4.     Hrad Bezděz a jeho okolí

Bezděz (něm. Bösig) je zřícenina hradu v okrese Česká Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezděz (603,5 m) v Dokeské pahorkatině, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera, 6 km jihovýchodně od města Doksy.^[1] Jedná se o hrad s obvodovou zástavbou (aplikace na úzké staveniště). Hrad byl poprvé zmíněn roku 1264 za vlády Přemysla Otakara II. Hrad je majetkem státu a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav, je přístupný veřejnosti.


Historie hradu

Založení hradu

Vznik hradu bezprostředně souvisí s rozsáhlým kolonizačním úsilím českého krále Přemysla Otakara II., z jehož podnětu vznikl v 2. polovině 13. století velký počet nových vesnic a také tři města – Bezděz, Doksy a Kuřívody. Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí od Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Výstavba hradu proběhla mezi léty 1265–1278 a na její realizaci se podílela významná královská huť ovlivněna stavebním uměním, které do Čech přivezli mniši řádu cisterciáků z Burgundska a severního Německa. Stavba byla provedena s nesmírnou precizností, vzniklo zde velice působivé dílo ve stylu rané gotiky, dokonale reprezentující osobu svého zakladatele Přemysla Otakara II.

Král vězněm

Do české historie se zapsal i jako místo, kde byl uvězněn pozdější král Václav II. i se svou matkou Kunhutou. Oba sem byli přivezeni v lednu 1279 v době vpádu Braniborů do Čech a jimi zde byli střeženi. Kunhutě se v dubnu podařilo z hradu odjet do Prahy, Václav II. byl odvezen do Žitavy, kde v zajetí strávil další 4 roky. Později se na Bezděz několikrát vrátil, a pak ho zastavil pánům z Dubé, protože potřeboval peníze.

Hrad ve 13. až 19. století

Do roku 1588 se v historii hradu střídala období, kdy byl přímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástavě mocných šlechtických rodů. Od pánů z Dubé jej vykoupil až král Karel IV., který zde pobýval v letech 1351, 1352, 1357 a 1367. Karlův syn Václav IV. hrad dal opět do zástavy. Dalšími vlastníky byli markrabě Prokop, Havel ze Zvířetic, Jan z Michalovic a mnozí další. V roce 1621 po bitvě na Bílé hoře byl hrad dobyt a vypálen.

Po roce 1624 ho získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy řádu sv. Augustina. V době pozvolného budování kláštera hrad dobyli roku 1642 Švédové. Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter řádu montserratských benediktinů, fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií černé Panny Marie Montserratské. V roce 1778 byl hrad dobyt pruským vojskem a konec kláštera jeho zánik způsobil svým nařízením Josef II. Po zrušení kláštera byl hrad opuštěn, mniši vybavení rozdali po okolních kostelích nebo je odvezli na své opatství do Emauz v Praze.

V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců (např. K. H. Mácha, Bedřich Smetana: Tajemství). Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejnů, následně se dostává za symbolickou částku do Klubu československých turistů. Roku 1953 byl hrad předán státní památkové péči. Od 60. let byl ve správě Okresního národního výboru v České Lípě, na jehož náklady byly na hradě prováděny záchranné a konzervační práce. Byla zde mimo jiné provedena oprava hradní kaple, výměna střešní krytiny královského paláce, konzervace a opětovné zpřístupnění velké věže a obnova purkrabského paláce.

Po roce 1990 v dílčích etapách probíhají konzervační a restaurátorské práce.

Bezděz se řadí mezi nejvýznamnější památky Česka, jedná se o nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II. Objekt je ve správě Národního památkového ústavu – územní odborné pracoviště v Liberci. Přístupný je areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty. Velká věž je zpřístupněná jako rozhledna. Prohlídku lze absolvovat s průvodcem, nebo samostatně s textem.

5.     Výlet za objevením karlštejnské Ameriky

Téměř v každé roční době je tu krásně. Na jaře můžete obdivovat rozkvetlé louky, za horkého počasí uvítáte chladivou vlhkost lesa a na podzim nádherně zbarvené stromy. Zvlněná krajina Českého krasu okolo hradu Karlštejn poskytuje mnoho variant romantických výletů a procházek. K těm nejzajímavějším místům patří tajemné lomy Malá a Velká Amerika.

Startovacím místem pro celodenní pěší výlet do Srbska je turisty často vyhledávaná obec Karlštejn, kam se pohodlně dopravíte vlakem z pražského Hlavního nádraží a dále po žluté turistické značce. Od odbočky Karlštejn, hrad vystoupáte klikatou červeně značenou cestou okolo hradu, až k rozcestí U Dubu. Odtud už pokračujete po žluté turistické značce až k zatopenému vápencovému lomu Malá Amerika. Mezi křovím se vám naskytne nezapomenutelný pohled na temně modrou vodní hladinu. Další zastávkou je nedaleký lom Mexiko, u něhož stojí pomník věnovaný památce politických vězňů. Pak už zbývá jen nedaleký a o poznání větší lom Velká Amerika. Tady se dá pohodlně usadit na travnatý břeh a chvíli obdivovat reálie, které by mohli závidět i tvůrci filmů o Vinnetouovi. Natáčely se tu třeba snímky Malá mořská víla a Limonádový Joe. Vstup do všech lomů je přísně zakázán, přesto mnoho bezohledných lidí toto nařízení porušuje.

Strašidelná legenda o Hansi Hagenovi

Na zpáteční cestě do Srbska leží Kubrichtova bouda. Tato dřevěná chata byla postavena ve 20. letech jako hospoda a okamžitě si získala oblibu mezi trampy. V roce 1985 vyhořela a po obnově slouží místním ochranářům přírody. Kousek od ní leží zdroj pitné vody Králova studně a druhým směrem kaskádovité Bubovické vodopády, k nimž vedou křivolaké skalní schody. V nejparnějším létě bohužel vysychají. Místo je jako stvořené pro vzpomínku na legendu o Hansi Hagenovi. V kraji se traduje, že tento německý voják z druhé světové války se ve zdejších lomech schovával před příslušníky Rudé armády a kradl horníkům jídlo. Nakonec se ze zoufalství zastřelil a jeho duch dodnes straší po okolí.

Ochutnejte nejlepší bramboráky

Od Kubrichtovy boudy do Srbska je to už jen asi tři kilometry nenáročnou trasou lemovanou po obou stranách stromy. V centru vesnice je několik možností k občerstvení. Správnou volbou je však hlavně penzion U Kapličky, kde v místní restauraci vaří mimořádně dobré bramboráky plněné různými náplněmi. Po zasloužené odměně stačí už jenom přejít přes most k nádraží a prvním vlakem se vrátit zpátky do Prahy.

7.     Výlet po českorajských rybnících

Malá vesnička Troskovice v Českém ráji se může chlubit jedinečnou dominantou. Leží přímo pod nezaměnitelnou zříceninou hradu Trosky. Její okolí s několika rybníky a skalními útesy vytvořilo kulisy populárnímu českému filmu Jak poslat tatínka do polepšovny. Udělejte si okružní výlet Podtroseckým údolím a navštivte "na živo" místa známá z televizní obrazovky.

Na tento pěší výlet Českým rájem se můžete vypravit nespočetněkrát a nikdy se vám neokouká. Vyrazte od pozoruhodné gotické zříceniny Trosky po červené turistické značce směrem k přírodní památce Tachovský vodopád a pokračujte až k rybníku Vidlák. Lávka u stavidla vám možná bude povědomá. Právě zde pošťáka Petra Nárožného jedoucího na babetě vyleká děda z filmu Jak poslat tatínka do polepšovny v převlečení za vodníka. Přímo u rybníka leží oblíbený kemp s hospodou.

U tábořiště se napojte na naučnou stezku Podtrosecké údolí. Minete rybník Krčák a několik studánek, až se dostanete k rybníku Věžák. Jeho úžasnou scenérii podtrhují vysoké pískovcové skály vystupující přímo z vody. Na jednu z nich ve filmu lezl Vašek s tatínkem k velké hrůze maminky Jany Preissové. Věžickému rybníku se říká českorajské Benátky, protože v jeho okolí panuje unikátní klima. Daří se zde jinak vzácným teplomilným rostlinám.
 

Filmový kamenný most

Dále se budete držet téže naučné stezky, která vás podrobně seznámí s místní faunou a florou. Na okraji Semínského rybníka si všimněte kamenného mostu vedoucímu k Podsemínskému mlýnu. V těchto místech se natáčel nejen snímek Jak poslat tatínka do Polepšovny, ale také pohádka O uloupené divožence a film Kletba bratří Grimmů.

Naučnou stezku opustíte v místech, kde potkáte modrou turistickou značku. Vaše kroky totiž povedou k rybníku Nebákov. Přímo na jeho břehu stojí mlýn a restaurace, kde se můžete i ubytovat v budově nebo chatičkách. Jeho okolí zdobí opět strmé pískovcové skály. Červená značka vás nasměruje k rybníku Dolní mlýn, místo, kde se na křižovatce sbíhají čtyři českorajská údolí. U hráze ve skalním výklenku kdysi stávala socha svatého Jana Nepomuckého.

Závěr cesty vede po zelené přes Křenovy a Troskovice zpátky k Troskám. V Troskovicích se ještě můžete zastavit v Muzeu panenek a medvídků s opravdu rozsáhlou sbírkou těchto hraček od roku 1840 až po současnou tvorbu.

8.     Ze Zlaté Koruny na Kleť

Vyražte na pěší výlet ze Zlaté Koruny podél řeky Vlatvy na zříceninu Dívči Kámen a poté na nejvyšší vrchol Blanského lesa - Kleť (1084 m).

Výchozím místem výletu je klášter cisterciáků ve Zlaté koruně, který je dnes pokládán za jeden z nejcennějších komplexů gotické architektury ve střední Evropě. Díky své poloze v hlubokém vltavském údolí si udržel mnoho z původní atmosféry i po odchodu řádu. Místo vyzařuje zvláštní poklidnou atmosféru, tolik odlišnou od hektického tempa dnešního světa.

Od kláštera vás povede červená turistická značka až do obce Třísov a dále k vodáckému kempu Dívčí Kámen, kde přejdete lávku na druhou stranu řeky a po několika metrech stoupání stanete u zříceniny hradu. Romantická zřícenina Dívčí Kámen na vysoké skále v překrásné přírodě nad soutokem Křemžského potoka a řeky je jednou z nejrozsáhlejších a nejdochovanějších středověkých památek v České republice. Hrad býval jednou z opor moci a majetku pánů z Růže. Roku 1394 zde odbojná česká šlechta v čele s Rožmberky po jistou dobu věznila zajatého krále Václava IV. Jediným šlechticem, který si Dívčí Kámen zvolil za trvalé obydlí (v letech 1457 -61), byl Oldřich II. Z Rožmberka, zapřísáhlý odpůrce husitů. Na hradě pobýval občas i v letech 1424 – 37 a dal zde padělat královské listiny, které mu měly potvrdit různé výsady a legalizovat majetek.

Od hradu se nechte vést po žluté turistické značce okolo Křemžského potoka do obce Holubov, odkud vás na vrchol Kletě doprovodí zelená značka. V sezóně od června do září můžete nejvyšší horu Blanského lesa zdolat pomocí lanovky, která jezdí v každou celou hodinu.

Na Kleti se nachází nejvýše položená hvězdárna v Čechách, ale také nejstarší kamenná rozhledna v Čechách (z roku 1825) s horskou chatou a restaurací. Observatoř Kleť je známá hlavně ve světě výzkumem planetek a komet. Mezi observatořemi věnujícími se sledování blízkozemních planetek i hledání dosud neznámých planetek patří Observatoř Kleť mezi světovou špičku. Z pseudogotické věže rozhledny s cimbuřím se otvírá pěkný kruhový výhled na jižní Čechy, Novohradské hory a Šumavu, za dobrého počasí bývají vidět i vrcholky Alp.

9.     Za romantickými výhledy na Sázavu

Díky nádherné krajině s nezapomenutelnými vyhlídkami na říční meandry si Dolní Posázaví právem získalo srdce mnoha výletníků, vodáků i chatařů. Je tady spousta příhodných míst k focení a někdy se tu člověk cítí jako uprostřed divoké kanadské přírody. Jedná se o chráněné území, kde brzy zjara můžete spatřit velmi vzácnou růžovo-fialkovou květinu z čeledi liliovitých kandík psí zub.

Pěší výlet Posázavskou stezkou doporučuje Roman Cestr

Milovníci nostalgie začínají svoji cestu lokálkou z pražského Bráníka do Kamenného Přívozu. Chat a chalup, kam se jezdí rekreovat hlavně obyvatelé Prahy, je v této obci skoro stejně jako místních obyvatel – více než 1100. Tady začíná asi sedmikilometrová Posázavská stezka vedoucí kolem kopce Medník až do Pikovic. Cesta vybudovaná Klubem českých turistů v letech 1914 - 1924 nabízí nezapomenutelné výhledy na údolí řeky Sázavy i letité trampské osady.

Přestávka v Třebsíně

Takřka povinnou zastávkou je malebná vesnice Třebsín a místní rodinná restaurace U Novotných. Kromě dobrého piva tu nabízejí pokrmy české kuchyně, které jsou vyhlášeny široko daleko. Proto se může stát, že si na místo k sezení chvíli počkáte, ale určitě nebudete litovat. Za teplého počasí je otevřena venkovní předzahrádka umístěná jen pár metrů od třebsínské kapličky. Tato dominanta návsi z druhé poloviny 18. století s typickou šindelovou střechou dala také název místnímu hudebnímu festivalu. Příznivci countryové a folkové hudby se na něj mohou těšit každé léto. Letos vypukne 13. července ve 14. hodin. Třebsín má ale ještě jednu znamenitost – u cesty tu potkáte vodníka Třebsínka a jeho hrnečky. Podle legendy jde o syna starého vodníka Třebse. U místních byla tato dvojice natolik oblíbená, že po nich pojmenovali vesnici Třebsyn – pro lepší výslovnost Třebsín. Nedaleko vesnice se nachází i Smetanova vyhlídka směřující na hluboký kaňon Vltavy.

Vyhlídky na říční meandry

Další úsek cesty je ve znamení zmiňovaných vyhlídek na plynoucí řeku Sázavu. Nejhezčí pohled nabízí Raisova vyhlídka. Další v pořadí - Klimentova – pak nese jméno učitele a vášnivého turisty Josefa Klimenta (1858 – 1938), který Posázavskou stezku navrhoval. Dále projdete po úbočí kopce Medník (416 m) a těsně před Pikovicemi uvidíte ve skále vytesanou pamětní desku k vybudování stezky. Dovíte se mimo jiné, že náklad se vyšplhal na 230 tisíc Kč. Zpátky do Prahy se lze dostat pohodlně vlakem z Pikovic. Jízdní řády není třeba dopředu studovat. V sezóně jezdí skoro každou hodinu.

Další pozoruhodná místa v okolí Sázavy

Chcete-li váš výlet ještě ozvláštnit, vydejte se na cestu jedním z historických vozů Posázavského pacifiku. Vlak vás doveze k mnoha dalším pamětihodnostem této oblasti, třeba k hradu Český Šternberk nebo do kláštera v Sázavě.