Tentokrát jsme byli všichni v Přimdě na čas, ale Šárka s Ančou úplně na jiném parkovišti…J Po upřesnění místa mobilem jsme se nakonec i potkali a z vesela jsme vyrazili směrem ke zřícenině.
Waldík měl velkou radost. Viděl Nessi a Anču, ale dlouho mu to nevydrželo. Začal lítat nahoru a dolu, vyčuchávat a pak nám na chvilku i zmizel z dohledu. Najednou slyšíme křik, štěkot, rozpohyboval jsem své zmučené tělo a vidím, že Waldík si něco „vysvětluje“ s nějakým psem…a panička toho psa ječí, jako když jí berou na nože. Nakonec jsem Waldu odvolal, paní se uklidnila a my jsme odešli směrem ke zřícenině.
Waldík pokračoval již na vodítku a tedy i mě velmi zrychlil neb táhnul jak bejk.. Ostatní lidští kamarádi si neustále stěžovali, že nechápou proč ti předci stavěli ty hrady na tak velkých kopcích… Tak jsem se jim snažil vysvětlit, že to bylo kvůli obraným důvodům… Pak zase všichni zase říkali, že už jsme to říkal mnohokrát… No to je takový náš folklor ..:)
Díky Waldíkovému táhnutí jsme trochu zrychleným přesunem doklusali na nejstarší zříceninu gotického hradu v Čechách. Nahoře bylo hezky. Směrem do Čech bylo krásné počasí a krásný rozhled. Směrem do Německa bylo zataženo a bylo vidět, že tam prší – být tento stav za hluboké totality bylo by to úplně symbolické..no nedej Bože aby se ta symbolika brzo nevrátila..!!! Po prohlídce hradní zříceniny a povinném focení jsme vyrazili na blízkou vyhlídku.
Cesta na vyhlídku byla velmi náročná, tedy pro mne určitě. Nahoru, dolu po kamnech místy velmi vlhkých a okolo poletoval šílený Walda, který se rozhodl, že bude ještě stěhovat stromy. Na vyhlídce jsme lehce posvačili, což těžce nesla Nessi, která pronásledovala Zdenu kam se hnula a velmi intezivně vyštěkávala, že chce něco k jídlu. Po opětovném povinném fotografování a posvačení jsme se stejnou cestou vrátili k hradu.
Do Přimdy jsme se vrátili po naučné stezce a poseděli v místní příjemné hospůdce. Naplánovali jsme podzimní výlety a příjemně popovídali. Během povídání nám ovšem Šárka, posilněná šálkem čaje, vyrazila dech následujícím monologem. Bez přípravy najednou říká „Když jsem jela sem tak jsem jela po dálnici a já vám byla rychlejší než letadlo, které letělo nade mnou!“ To nám teda vyrazilo dech neb Šárka má minimorise….::J)))) Tak jsme se nakonec pěkně pobavili-:)
Počasí nám opětovně vyšlo, výlet byl fajn, i když Wlada tentokrát trochu více zlobil. Již teď se těšíme na další výlet, který bude v říjnu a vyrazíme na Tisovské skály.
..hurá už jsme na hoře..
..tady vypadá že je tak klidný a rozumný...
..starý unavený muž s Nessi a Waldíkem..
Přimda v celé své kráse
