A již tu máme výlet číslo 5!
Je 18.května – to nám ten čas ale letí. Tento výlet nás dokonce zavede na území cizího státu, a to do Německa na krásný středověký hrad Oybin (podrobnosti o hradu najdete jinde na našem webu…:)).
Je 18.května – to nám ten čas ale letí. Tento výlet nás dokonce zavede na území cizího státu, a to do Německa na krásný středověký hrad Oybin (podrobnosti o hradu najdete jinde na našem webu…:)).
Tento výlet jsme domluvili na celý víkend. Účast byla zase jen Dívčí Klan (Šárka a Annie) a Slivenecký Klan – Zdena, Martin, Zdeněk a Waldík. Klan Kamíkovský – Věrka a spol. měl stále nemocného vůdce v osobě Nicka.
Tedy jsme se sešli v podvečer v Kytlici v penzionu Helena. Penzion zajišťovala Šárka a opravdu se jí to povedlo. Krásné místo! Kytlice je malebná horská vesnička a penzion je fajn, majitelé příjemní! Krátká večerné procházka okolo penzionu ukázala, jak je to místo krásné. Anča s Waldíkem byli moc rádi, že se zase vidí, a tak lítali po loukách a honili se, jak byli šťastní!
Večeře nás přesvědčila o tom, že i jídlo je super! Pivko taky šlo. Večer nebylo žádné dlouhé sezení a popíjení, tak jak to umí především Zdenička a Shárinka…) a brzo se šlo spát neb ráno se brzo jede na hrad!!
Ráno nás probudilo opět krásné počasí, sluníčko, teplo, prostě nádherný den! Hned jsem vyrazil s Waldou na pravidelnou ranní procházku. Zatímco jsem se kochal okolní krajinou, Waldík objevil na louce rašelinu a pěkně se v ní vymáchal. Ještě jsem ho blbec pochválil, jak je hodný a pěkně poslouchá a sluníčko svítí a jak je všechno báječný ... Na jeho hnědém kožíšku nic poznat nebylo. Ovšem hned po příchodu na pokoj skončila naše ranní idyla. Oba jsme dostali od paničky pěkně vynadáno neb náš milý Waldík si do čísta vytřel rašelinou obalený kožíšek na světlém koberci… ač nerad, jal jsem se čistit koberec a koupat Waldu.Waldík se tetelil radostí, jakej je to bezva vejlet. Akce okolo Waldíka se neobešla bez trochu toho pokřikování a nervů, díky rozladěné paničce mydlící koberec. Ale to je již v našem Klanu normální, zase jsme to schytali.
Na druhém pokoji se také děly věci. Panička Sharinka se rovněž kochala při ranní procházce s Ančou a náramně obdivovala sochařské dílo na nedaleké louce, kdy jistý mistr vysochal sousoší dvou laní... Jaké bylo její překvapení, že její milá fenička Anča sochy rozpohybovala a tím mistrem sousoší okamžiku byla sama příroda. Shárka tedy honila mezi chalupami psa, pronásledována dvěma laněmi. Místní nás ale utvrdili, že tady mají Pražáky rádi. Bodejť by ne, že? Tady chcíp pes, tak naše psí smečka ukázala, že "Pražákům těm je tu HEJ..."
Na druhém pokoji se také děly věci. Panička Sharinka se rovněž kochala při ranní procházce s Ančou a náramně obdivovala sochařské dílo na nedaleké louce, kdy jistý mistr vysochal sousoší dvou laní... Jaké bylo její překvapení, že její milá fenička Anča sochy rozpohybovala a tím mistrem sousoší okamžiku byla sama příroda. Shárka tedy honila mezi chalupami psa, pronásledována dvěma laněmi. Místní nás ale utvrdili, že tady mají Pražáky rádi. Bodejť by ne, že? Tady chcíp pes, tak naše psí smečka ukázala, že "Pražákům těm je tu HEJ..."
Ráno jsme probrali zážitky a ladili se na výlet. Všichni se shodli na tom, že penzion je skvělý až na ty postele. Pamatujete na váledny ala 60. léta o třech matracích. No ty už něco pamatovaly, postele byly trochu staršího data a proleželé jako hrom. Snídaně vše vynahradila a tak jsme vyrazili jsme směr Oybin.
Cesta proběhla bez problémů, bez ztrát, nervů a bez bloudění. Ubírali jsme se lesy směrem k česko německé hranici.
Městečko Oybin se vylouplo z lesů v plné své kráse i se svojí dominantou, skalním hradem tyčícím se na skále vysoko nad městem. U místního malého vlakového nádrží jsme zanechali naše auta, po prozkouvání parkovacích automatů jsme jako správní Česi za hranicemi nezaplatili (rozuměj, nefungovaly automaty, nešlo to ani Němcům) a vyrazili jsme na hrad. Stoupaní bylo trochu náročnější, ale stálo to za to! Hrad resp.zřícenina gotického hradu je opravdu nádherná! Sklaní hrad chránící obchodní stezku, patřící k obranným hradům na středověké obchodní stece napříč Evropou za dob KarlaIV.
Já nevím jak ostatní výletníky, ale mne ohromil gotický palác, Sice má propadlou střechu, ale ta monumentálnost je dech beroucí. Za hradem je nádherný malý hřbitůvek a někteří z nás měli poznámky v tom duchu, jako že zde je dobré být pochován, že zde je klid a jakási pieta místa propojená s tajemstvím gotiky. No možná na tom něco je.
Po důkladné prohlídce hradu a okolí jsme sešli zpátky do městečka, kde se Walda chladil v místním potoce, který je sveden do otevřeného kanálu uprostřed hlavní třídy. Waldík byl za místní atrakci. Annie na něj tak koukala a asi se styděla a moc se jí tam nechtělo…
Já nevím jak ostatní výletníky, ale mne ohromil gotický palác, Sice má propadlou střechu, ale ta monumentálnost je dech beroucí. Za hradem je nádherný malý hřbitůvek a někteří z nás měli poznámky v tom duchu, jako že zde je dobré být pochován, že zde je klid a jakási pieta místa propojená s tajemstvím gotiky. No možná na tom něco je.
Po důkladné prohlídce hradu a okolí jsme sešli zpátky do městečka, kde se Walda chladil v místním potoce, který je sveden do otevřeného kanálu uprostřed hlavní třídy. Waldík byl za místní atrakci. Annie na něj tak koukala a asi se styděla a moc se jí tam nechtělo…
Po důkladném ochlazení Waldíkova kožichu jsme vyrazili na pěší túru (cca 12km) po okolních kopcích a obešli jsme dokola celý hrad Oybin. Je to jakási naučná stezka se skalními ostrohy, z nichž jsou krásné výhledy na hrad. Některá stoupání a klesání byla dost náročná. Vše proběhlo v pohodě a s písní na rtu..:). Obdivovali jsme pískovcové útvary a kochali se výhledy. Jen Anča chytla na jednom místě stopu, na křičení a přivolávání nereagovala, letěla za divokou zvěří… Ovšem čekat nás dlouho nenechala a za 5 minut byla zpátky u dost rozčílené a křičící Šárky. Nechápala proč ta její panička tak řve a zlobí se..:).
Večer jsme se v pohodě vrátili do Heleny a pěkně povečeřeli a vyhodnotili krásný výlet! Někteří z nás šli ještě hrát stolní hry, koukat na MS v ledním hokeji a někteří šli spát (já), aby byli čerství na další den.
V nedělí se podnikli cestou zpět několi neplánových výletů po okolí. Navštívili jsme dvě místa a to na Panskou Skálu a na hrad Lemberk. Obě místa jsou velmi známá. První je zvěčněno ve filmu Pyšná princezna, kde se princezna se zahradníkem schovávají před královými ponunky a na druhém místě mj. žila a působila svatořečená Zdislava. Pod hradem se nachází vyvěrající pramen uzdravující vody a můžete se z něj napít. Obojí doporučujeme k návštěvě.
V nedělí se podnikli cestou zpět několi neplánových výletů po okolí. Navštívili jsme dvě místa a to na Panskou Skálu a na hrad Lemberk. Obě místa jsou velmi známá. První je zvěčněno ve filmu Pyšná princezna, kde se princezna se zahradníkem schovávají před královými ponunky a na druhém místě mj. žila a působila svatořečená Zdislava. Pod hradem se nachází vyvěrající pramen uzdravující vody a můžete se z něj napít. Obojí doporučujeme k návštěvě.
Panská Skála
V neděli ráno jsme se sešli u snídaně. Já ráno Waldíka uhlídal před koupáním v rašelině, tak že úklid pokoje a koupaní psa se nekonalo. Opět někteří z nás /hlavně Zdena a Šárka../ hudraly na tvrdé postele…, ale ostatní se vyspinkali do růžova, tzn. umřeli únavou.
Po snídani jsme opustili Helenu a vyrazili na Panskou Skálu.
Tam se moc líbilo našim pejskům neb pod skálou je malé jezírko a tedy pro naše vodní psy úžasné místo na vodní radovánky. Martin se zase prolezl po čedičové skále.
Tak jsme ten „šutr“ obešli, přelezli, oplavali a jelikož tam nic více nebylo k vidění po krátké chvíli jsme pokračovali na další místo a tím byl hrad Lemberk.
Lemberk
Po pár kilometrech jsme dorazili pod hrad Lemberk. Krásnou alejí jsme přišli k hradu. V rámci letošních výletů to byl první hrad, který byl „ v celku“ a rozuměj, nejednalo se o zříceninu…:). Jelikož Šárka hrad velmi dobře zná a Martin nechtěl jít s námi, tak jsme na hradní prohlídku nakonec šli jen Zdena a já. Šárka s Martinem vyrazili se psy na procházku okolo hradu a k místním „zázračnému“ pramenu.
Prohlídka hradu byl hezká. Asi nejhezčí – tedy dle mne – byla hradní kaple, kde se i v současné době pořádají svatby. Zdeně se zase líbil obrázkový sál, který měl kazetový dřevěný strop s desítkami výjevů na téma přikázání a přísloví. Pravdou je, že to byl opravdu unikát.
Po prohlídce jsme vyrazili za zbytkem výpravy k pramenu.
U pramene jsme se sešli a společně jsme dokončili procházku kolem hradu.
Pak jsme se rozloučili a náš Klan vyrazil směrem domů do Prahy a Dívčí Klan vyrazil ještě samostatně na Ještěd.
Žádné komentáře:
Okomentovat