Psí výlety: Jak bylo na Kosti

Máme sobotu dopoledne a vyrážíme na další psí výlet. A Zdenička mne opět překvapuje..! Po několika minutách jízdy mi oznamuje, že je to fajn, že jedeme na ten Loket… To mě celkem překvapilo… Já tedy odvětím, že já jedu na Kost a s ostatními máme též sraz na Kosti. A vtipně dodávám, že jestli chce jet na Loket, tak že si musí vystoupit..:) Zdenu to trochu rozhodí a zarazí, ale pak mi oznamuje, že ona si od mala plete Kos s Loktem a že to mám vědět…! No na to již nemám co říci a tak mlčím a myslím si své…

Bez dalších překvapení dojíždíme na KOST !!!! Bohouš s Nessi a Šárka s Ančou již byli na místě. Srdečně se přivítáme, Walda lítá jako šílený, standardní uvítání. Po zklidnění pejsků, hlavně Waldíka, vyrážíme k hradu. Povídám všem o mém překvapení, které jsem zažil v autě. Šárka hned reaguje s tím, že Zdena ji v pátek volala a říkala jí, že to bude mít ze Špindlu na Loket daleko… To Šárku dost zmátlo, ale nechala to bez poznámek..:) Ale byla jasně poučena ode mne, že se jede na Kost a tak ji podivné poznámky od Zdeny nezmátly, i když o tom prý dost přemýšlela…J

No tak jsme se pobavili a mezitím jsme dorazili k hradu. Hrad byl ještě uzavřen, tak jsme ho jen obešli, udělali pár fotek a vyrazili jsme směrem na Plakánkovu naučnou stezku.

Opětovně máme štěstí a je hezké počasí a tak zvesela vyrážíme na naplánovanou túru. Nejprve nás cesta vede po volných pláních z čehož má evidentně velkou radost Anča. Okamžitě od nás odběhne a začíná, jak říká Šárka, kopat metro..:) V rámci kopání se jí podaří ulovit rejska, kterého nechce pustit. Z tlamy jí kouká jen ocásek a Šárka jí několik minut přemlouvá ať ho pustí..:) Pro nás ostatní je to velká zábavaJ! Anča se nakonec nechá přemluvit a rejska pustí. Po této zábavné příhodě můžeme zase pokračovat. Anča sice i nadále vyčuchává a odbíhá, ale nic již neuloví.

Nakonec v dobré náladě dojdeme až k zámku Huprecht. I zde je zavřeno. Uděláme zase pár fotek, obhlédme okolí a vyrážíme na další pochod. Směřujeme do Plakánkova udolí.

Po dalších kilometrech dojdeme do Plakánkova údolí. To nás opravdu překvapí svojí romantickou krásou. Procházíme úzkým údolím, mezi skalami okolo nás teče potůček. Je to opravdu krásné místo. Potůček láká naše pejsky. Ti se zde brodí a moc rádi by se vykoupali úplně celí. Což jim nechceme dovolit. Po několik kilometrech se úzké údolí otevře do volného prostoru plného slunce…je to opravdu krásné místo. Nakonec dojdeme k celkem velkému jezeru obklopenému skalami. Na jezeře se prohánějí kačenky, to velmi zajímá naše pejsky a máme co dělat abychom je odvolali. Sluníčko krásně hřeje.

Pak nás již čekají jen 2 kilometry cestou, která vede širším údolím a dovede nás až k hradu Kost, odkud jsme vyšli. Je pravda, že v okolí cesty je trochu více bláta což láka Anču, což nás nepřekvapuje, ale i Nessi a tak se obě dámy ke Kosti vracejí v barvě, která je bližší barvě Waldíkově …J

Tentokrát byla túra trochu delší – 14km – tak jsme celkem unaveni. A hlavně máme velký hlad a žízeň, neb se nikde cestou nedalo občerstvit…L Rychle jsme se domluvili, že je třeba se najíst a napít a tak vyrážíme do blízkých Dětenic.

Za 20 minut jsme ve vyhlášené Středověké restauraci v Dětenicích. Tam nás uvítá personál slovy to jsou, ale psovodi s velkejma bestyjema…J Pak Zdenu uvede do rozpaků objednávání pití neb si objedná víno a říká, že by si dala víno a vodu…a číšník a ptá „…chceš do té vody naprdět…?“..:) /vysvětluji Zdeničce, že myslí jestli chce s bublinkama…J))))/. Pak již to je celkem OK – jen jako dotazy – co budete žrát, už jste dožrali, máte co chlastat apod…J))) Ale jídlo dobré a bylo ho hlavně dost. Dohodli jsme se, že sem musíme dojet na večerní středověký program a využít pro ubytování místní středověký hotel. Všichni byť občerstveni, řekněmě „přežráni“, jsme zcela padlí únavou.

Tentokrát byl výlet opravdu dlouhý, a vracíme se domů až za tmy. Pejsci i my jsme tentokrát opravdu řádně unaveni! Walda chrápe až se barák otřásá!

Už teď se těšíme na další výlet, který nás zavede na Památní Karla Čapka do okolí Dobříše.